Výskyt vadného držení těla u dětí školního věku v ČR

 

Kratěnová J.1, Žejglicová K.1, Malý M.1, Filipová V.2

1Státní zdravotní ústav, Praha, Centrum hygieny životního prostředí,

2Zdravotní ústav Středočeského kraje, pobočka Praha.

 

Souhrn

Prevalenční průřezová studie zjišťovala výskyt vadného držení těla u reprezentativního vzorku 3520 dětí ve věku 7,11 a 15 let v roce 2003 v 10 městech ČR. Rozdíl ve výskytu vadného držení těla byl zejména mezi 7. a 11. rokem věku (33,0 % a 40,8 %; p<0,001), mezi 11. a 15. rokem byl nevýznamný (40,8 % a 40,6 %; p=0,944). Celkově bylo vadné držení těla diagnostikováno dětskými lékaři u 38,3 % vyšetřených dětí, častěji u chlapců. K nejčastějším vadám patřily odstálé lopatky (50 % všech dětí), zvýšená bederní lordóza (32 %) a kulatá záda (31 %). Výskyt vadného držení těla byl výrazně vyšší u dětí s patologickým zakřivením páteře v rovině frontální (p<0,001), kulatými zády (p<0,001) a zvýšenou bederní lordózou (p<0,001). Děti s vadným držením těla častěji udávaly bolesti (nejméně 1x měsíčně) hlavy, krční i bederní páteře. Skolióza byla diagnostikována u 5,8 % vyšetřených dětí, s věkem se prevalence zvyšovala významně, nejvyšší výskyt a záchyt nových případů byl u patnáctiletých. V souboru bylo 14 % dětí s vyšším BMI (nad 90. percentilem), u těchto dětí byl nižší výskyt vadného držení těla (p=0,045) a skoliózy (p=0,004). Nulovou sportovní aktivitu uvedlo 18,9 % dětí, tyto děti měly vyšší pravděpodobnost výskytu vadného držení těla ve srovnání s dětmi pravidelně sportujícími alespoň 1x týdně (p<0,001). Zatímco sportování věnovaly děti v průměru 4 hodiny týdně, sledováním televize, videa a počítačovými hrami strávily v průměru 14 hodin týdně.

 

Klíčová slova:       držení těla, skolioza, bolesti, BMI, děti.

 

 

Úvod

Onemocnění pohybového aparátu, jejichž výskyt se stále zvyšuje, představují ve vyspělých státech světa závažný zdravotní a zdravotnický problém (13,17). Postihují nejen populaci dospělých, ale stále častěji se objevují již v dětském věku. V ČR jsou tyto obtíže spolu s alergiemi  nejčastější příčinou sledování dětských a dorostových pacientů (11,18). Přesné údaje o výskytu vadného držení těla (VDT) v ČR nejsou známy, odhady z výsledků projektů podpory zdraví (5) se pohybují okolo 30 % u dětí mladšího školního věku a 10 % u předškoláků, bolesti v zádech uvádělo 50 % dotázaných ve věku 13 – 15 let. V zahraniční literatuře se informace o obtížích pohybového aparátu objevují spíše sporadicky, výsledky metaanalýzy z roku 1999 uvádějí poruchu držení těla u téměř 30 % dětí ve věku 11 – 17 let, bolesti zad dětí a dospívajících jsou uváděny v rozmezí 30 – 50 %, evidentní je nárůst prevalence s věkem (1,8).

Změnou životního stylu po zahájení povinné školní docházky dochází u dětí k omezení spontánního pohybového projevu. S věkem se prodlužuje čas strávený sezením doma i ve škole, obvykle v ergonomicky nevyhovujícím nábytku, a tyto faktory spolu s psychickou zátěží a zejména nedostatkem všestranného pohybu mají nepříznivý vliv na pohybovou soustavu (6). Rozvíjející se svalová nerovnováha je zpočátku  funkční poruchou s charakteristickými změnami reliéfu těla, postupně však vznikají strukturální změny, jak na měkkých tkáních, jako jsou vazy, chrupavky a svaly, tak později i na kostně-kloubních strukturách, kdy již hovoříme o fixované posturální vadě. Stav může být provázen blokádami a bolestmi s nutností lékařského ošetření. Vadné držení těla ve stadiu funkční poruchy lze na rozdíl od fixované vady vědomě vyrovnat aktivním svalovým úsilím (2, 8) a je možné ho pravidelným a cíleným cvičením ovlivnit (5).

Smyslem naší práce bylo zjistit prevalenci vadného držení těla u školních dětí, přispět k poznání hlavních rizikových faktorů tohoto stavu a přinést vědecký podklad pro intervenční programy prevence onemocnění pohybového aparátu.

 

 

Metodika

Studie byla provedena v 10 městech ČR různé velikosti na reprezentativním souboru dětí ve věku 7, 11 a 15 let, narozených v letech 1996, 1992 a 1988. Sběr dat proběhl v rámci preventivních prohlídek u dětských praktických lékařů. Počet dětí byl stanoven na 1200 v každé věkové skupině, celkem tedy 3600 dětí. V každé lokalitě byli vybráni 3 – 4 pediatři a do studie zařazeny všechny děti, které ve vymezeném období přišly na preventivní prohlídku. Ze  stanoveného počtu 3600 se na preventivní prohlídku dostavilo a bylo vyšetřeno 3520 dětí (50 % chlapců), respondence tedy činila 97,7 %.

Jednalo se o prevalenční průřezovou studii. Data byla získána na základě lékařského vyšetření a dotazníkového šetření, zjištění osobní anamnézy a vyšetření pohybového aparátu provedl dětský praktický lékař. Dítě spolu s doprovázející osobou vyplnilo samostatný dotazník. Dotazník obsahoval otázky popisující pohybovou aktivitu dítěte, její rozsah a kvalitu, otázky na využití volného času dítěte, dále otázky týkající se rodinné anamnézy, vzdělání rodičů atd.

Kritériem pro výběr metodiky lékařského vyšetření byla jednoduchost, časová nenáročnost, relativní přesnost a snadné zaznamenání výsledků. Po konzultaci s rehabilitačními pracovníky byla pro hodnocení držení těla zvolena metodika „Určení typu držení těla pomocí klasických postojových standardů pro hochy a dívky podle Kleina, Thomase a Mayera“ (12) a orientační hodnocení držení těla podle Mathiase. Autoři rozdělují držení těla do 4 stupňů a rozlišují hodnotící kritéria držení těla u dívek a chlapců dle siluetografu. K dosažení maximální objektivity při vyšetření byla ještě před zahájením projektu zorganizována instruktáž, kterou vedl odborník z oboru rehabilitace. Před začátkem šetření byl vypracován a spolupracujícím lékařům předán „Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře“.

 

Výsledky

1. Vadné držení těla ve vztahu k některým ukazatelům zdravotní anamnézy

Výskyt VDT byl závislý na věku (p<0,001), největší nárůst ve výskytu VDT byl zaznamenán mezi 7. a 11. rokem věku (33,0 % a 40,8 %; p<0,001). Mezi 11. a 15. rokem věku byl rozdíl ve výskytu VDT nevýznamný (40,8 % a 40,6 %; p=0,944). Celkově se vadné držení těla vyskytlo u 38,3 % z 3520 vyšetřených dětí ve věku od sedmi do patnácti let. Graf č.1

Významně častější výskyt VDT byl u chlapců ve srovnání s dívkami (41,8 % vs 34,4 %; p<0,001). Tento rozdíl se neprojevil u sedmiletých.

Mezi nejčastější vady patřily odstávající lopatky (49,7 % všech vyšetřených dětí), zvýšená bederní lordóza (31,7 %) a kulatá záda (31,4 %). Výskyt těchto posturálních vad byl s výjimkou bederní lordózy závislý na věku. Výskyt kulatých zad byl vyšší u starších dětí ve srovnání se sedmiletými (p<0,001). U patnáctiletých byl naopak nižší výskyt odstálých lopatek (zpevnění svalstva trupu) ve srovnání s mladšími dětmi (p<0,001).

Za již fixované onemocnění pohybového aparátu je považována skolióza páteře, která ovlivňuje celou funkci páteře a ve svých důsledcích (deformace hrudníku) vede ke snížené vitální kapacitě plic a snížení vytrvalosti. Tuto diagnózu lékaři stanovili u 205 (5,8 %) vyšetřených dětí, výskyt byl závislý na věku (p<0,001), prevalence se pohybovala od 1,5 % do 10,5 % (tab.2), u patnáctiletých také na pohlaví (p=0,04). Nejvyšší prevalence byla u patnáctiletých dívek (12,1%). Pravděpodobnost onemocnění skoliózou byla vyšší u dětí s pozitivní rodinnou anamnézou - při existenci onemocnění u matky nebo otce (OR=1,96; 95% CI = 1,46–2,64; p<0,001).

Pro různé obtíže pohybového aparátu bylo ve specializovaných ambulancích vyšetřeno celkem 21,6% všech dětí, bez rozdílu mezi pohlavími. Počet vyšetřených dětí se s věkem zvyšoval, specialistu navštívila třetina patnáctiletých.

 

Vadné držení těla, v důsledku svalové nerovnováhy, může být příčinou funkčních poruch a blokád, často provázených bolestí hlavy, krční a bederní páteře. Nejvyšší byla prevalence bolestí hlavy, jejichž alespoň občasný výskyt uvedlo 29 % dětí. Výskyt byl závislý na věku (p<0,001) obdobně jako  výskyt vadného držení těla: byl významně vyšší v 11. roce věku (33,5 %) než v 7. roce (16,7 %). Na bolesti hlavy si významně častěji stěžovaly dívky ve srovnání s chlapci (32,1 % vs  25,6 %; p<0,001). Časté bolesti hlavy (nejméně 1x týdně) uvedlo celkem 7,7 % dětí. Ve srovnání s dětmi se správným držením těla se bolesti hlavy, krční i bederní páteře vyskytly častěji u dětí s VDT. Graf č.2

 

Při hodnocení vztahu BMI k držení těla bylo zjištěno, že nejvyšší podíl výskytu vadného držení těla byl u dětí s podváhou (48,5 %), tj. s BMI pod 10. percentilem. Naopak nejnižší výskyt byl u dětí s vyšším BMI a v porovnání s dětmi s normálním BMI byl tento rozdíl významný (33,6 % vs 38,1 %; p<0,001). Graf č.3. Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla byla tedy nižší u dětí s BMI nad 90. percentilem (OR=0,81, 95%CI = 0,66–0,99; p=0,045) ve srovnání s dětmi s normálním BMI.

 

2. Aktivity ve volném čase a ve škole

Pravidelně, ve sportovním oddíle nebo neorganizovaně, sportuje ve svém volném čase 81,1 % dětí. Organizovanou sportovní aktivitu uvedlo celkem 49,1 % dětí, významně více jedenáctiletých než sedmiletých (56,3 % vs. 45,6 %; p<0,001). U patnáctiletých byla úroveň sportování (45,3 %) srovnatelná se sedmiletými. Rozdíl mezi patnáctiletými chlapci a dívkami byl významný (p<0,001), patnáctileté dívky sportovaly nejméně ze všech (39,2 %). Organizovaně děti sportovaly nejčastěji 2x týdně (medián), v průměru uváděly 4 hodiny týdně.

U dětí, které vůbec nesportovaly (18,9 % vyšetřených), byl vyšší výskyt VDT ve srovnání s dětmi pravidelně sportujícími alespoň 1x týdně ať již organizovaně či neorganizovaně. Při porovnání vlivu organizované a neorganizované pohybové aktivity měly nižší pravděpodobnost výskytu VDT děti sportující v oddíle. Děti s výborným držením těla věnovaly v průměru organizovanému sportu za týden statisticky významně více času ve srovnání dětmi se špatným držením těla (4,7 vs 3,6 hodin; p=0,007).

Mezi nejoblíbenější sporty u chlapců patří fotbal (pravidelně ho hraje 42 % chlapců), cyklistika (38 %), plavání (30 %), následuje hokej (20%). U dívek je to cvičení typu „aerobic, tanec, balet“ (32 %), následuje plavání (29 %) a cyklistika (28 %). Všestranné cvičení typu „Sokol“ provozuje 9 % chlapců a 11 % dívek.

 

Možnost volného pohybu o velké přestávce ve škole uvedlo celkem 60,2 % dětí. Cvičení během vyučovacích hodin provádí se svými učiteli 36,2 % dětí, tento údaj byl významně závislý na věku (sedmiletí: 65,6 %, jedenáctiletí: 37,8 %, patnáctiletí: 10,4 %; p<0,001). Pravděpodobnost výskytu vadného držení těla byla u dětí cvičících ve škole v průběhu vyučování nižší ve srovnání s necvičícími dětmi (OR = 0,72; 95%CI = 0,62-0,86; p<0,001, věk dětí byl ve výpočtu pravděpodobnosti zohledněn).

 

Čas trávený u televize, videa nebo počítače byl udáván v průměru 2 hodiny denně. Nejpočetnější skupinu (42,3 %) tvořily děti, které tráví tímto způsobem 1,5 – 2 hodiny denně. Děti, které sledovaly televizi (PC, video) déle než 2 hodiny denně, měly vyšší pravděpodobnost výskytu VDT. Objem času tráveného tímto způsobem se zvyšoval s věkem. Podíl dětí trávících více než 3 hodiny denně u počítače představoval u patnáctiletých 20,4 %, častěji se jednalo o chlapce (p<0,001). Graf č.4

Při hodnocení vztahu doby strávené sezením u PC, TV, videa atd. a vybraných ukazatelů, bylo zjištěno, že statisticky významně více času (vyšší denní hodinový průměr) tráví tímto způsobem děti s vadným držením těla, děti s častými bolestmi hlavy, krční a bederní páteře, děti s BMI nad 90. percentilem a děti, které vůbec nesportují.

 

3. Doplňující informace získané od rodičů dítěte

Vzdělání rodičů nemělo na výsledné hodnocení držení těla dítěte vliv. Naproti tomu pozitivní vliv vyššího vzdělání rodičů se projevil na ovlivnění doby, kterou děti tráví u počítače, a také v podpoře sportovní aktivity dítěte. Děti z rodin, kde měli oba rodiče maturitu nebo VŠ, trávily denně u počítače méně (p<0,001) času a zároveň se častěji věnovaly sportu jak organizovanému, kde byl rozdíl výraznější (63,1 % vs. 41,3 %; p<0,001), tak neorganizovanému (69,4 % vs. 59,3 %; p<0,001).

Sportu se v minulosti věnovalo 54,3 % matek a 64,7 % otců, současnou sportovní aktivitu uvedlo pouze 19,8 % matek a 25,6 % otců. Současná či minulá sportovní aktivita rodičů jednoznačně pozitivně ovlivnila sportovní aktivitu dítěte. Procento nesportujících dětí bylo nižší v rodinách sportujících rodičů ve srovnání s rodinami, kde rodiče nikdy nesportovali (14,5 % vs. 34,0 % dětí; p<0,001). Sportovní aktivita rodičů měla také vliv na formu sportování dítěte (organizovaná, neorganizovaná). Rodiče, kteří sami sportují, více podporují organizovaný sport u svých dětí, v oddíle sportovalo 54,7 % jejich dětí ve srovnání s 32,0 % dětí nesportujících rodičů (p<0,001).

Nejčastěji uváděnou překážkou sportování byl nezájem dítěte (19,7 %), na druhém místě důvody časové (16,8 %), dále finanční (7,8 %) a zdravotní (6,6 %). Sport považuje za finanční zátěž rodinného rozpočtu 25,6 % rodičů sportujících dětí. Předpoklad finančního zatížení vyslovilo také 33,1 % rodičů nesportujících dětí.

Přes tři čtvrtiny rodičů uvedly, že sport je pro jejich rodinu důležitý, pozitivní význam sportu si častěji uvědomovali lidé s vyšším vzděláním. Děti samy na otázku, zda vědí, že je pohyb důležitý pro zdraví, odpověděly pozitivně v 94,2 %.

 

Diskuse

Pojem „vadné držení těla“ je stále častěji vyslovován dětskými lékaři při preventivních prohlídkách i v ordinacích specialistů. Vzhledem k tomu, že jeho prvotním projevem je často pouhá změna reliefu těla bez subjektivních obtíží, nejčastěji bolestí, nebývá tomuto stavu věnována potřebná pozornost. Naše výsledky ukazují, že situace je znepokojivá: praktickými dětskými lékaři byla porucha držení těla nalezena u téměř 40 % školních dětí. S velkou pravděpodobností by hodnocení stavu pohybového aparátu bylo ještě více nepříznivé, kdyby děti vyšetřovali specialisté v oboru rehabilitace či ortopedie.

 

Prevalence vadného držení těla byla vyšší u starších dětí, rozdíl byl výrazný zejména mezi 7. – 11. rokem věku, kdy probíhá u dítěte první růstová akcelerace, charakteristická disproporcí mezi růstem těla (zejména kostí) a vývojem jednotlivých systémů. V tomto věku jsou kosti stále v některých místech chrupavčité, vazivo nemá dostatečnou pevnost, svalstvo neustále dohání růst kostí a řídící systém není ještě vyzrálý (3). Naše výsledky naznačují, že právě mladší školní věk je velmi důležitým a ideálním obdobím pro uplatnění a působení preventivních aktivit. Je to období, kdy je možné vadné držení těla plošně kompenzovat a vhodnými pohybovými programy mu předcházet (5). Poslední výzkumy ukazují, že kromě obratnosti, rychlosti a přiměřené síly snesou děti tohoto věku větší vytrvalostní zatížení, než se dosud předpokládalo, naopak statické přetěžování svalů vede u dítěte k rychlejšímu nástupu únavy, neboť regulační mechanizmy nejsou dostatečné. Dalším specifikem v tomto věku je i možnost větší motivace pro cvičení. Dítě má všechny předpoklady pro rozvoj pohybových schopností a nedostatek pohybu motorický vývoj brzdí (9). Mělo by platit, že mladší školák by měl trávit v pohybu stejnou dobu jako sezením ve škole (4). Kromě nedostatečné pohybové aktivity ve volném čase jsou velké rezervy v možnostech ovlivnění vhodného pohybového režimu ve školním prostředí, kde dítě tráví značnou část svého času a je vystaveno dlouhodobému jednostrannému zatížení. Kompenzace pohybovou aktivitou (spontánní pohyb o přestávkách, cílené cviky v lavicích v průběhu vyučování atd.) by byla zásadním příspěvkem pro prevenci budoucích obtíží.

Překvapujícím zjištěním bylo lepší držení těla u dětí s vyšší hmotností. Vyšší tuková vrstva může zakrývat existující nedostatky lépe viditelné u normostenických či astenických jedinců, ale také patrně přispívá ke stabilitě páteře. Objektivně to potvrzuje v naší studii nižší výskyt rentgenologicky potvrzené skoliózy u dětí s vyšší hmotností. Odpovídá to zkušenostem obezitologů, kteří upozorňují na nutnost posílení svalstva trupu s nárůstem svalové hmoty při neúměrném hubnutí. V každém případě je třeba nadměrnou hmotnost považovat za jeden z nejzávažnějších rizikových faktorů řady neinfekčních chronických onemocnění, zejména kardiovaskulárních, ale i kloubního aparátu, s projevy v pozdějším věku. Na nadměrně zatěžovaných končetinách dochází k osovým odchylkám a k předčasnému vývoji cévních (varixy) a artrotických změn (7).

 

Pro vytváření pozitivního vztahu dětí ke sportu a pohybu vůbec se jako velmi významný jeví postoj rodičů k pohybovým aktivitám. Naše výsledky dokumentují, že dospělý, který se věnuje sportu, dokáže svým chováním motivovat své blízké a svoje návyky přirozenou cestou přenést na své děti. Totéž lze předpokládat i v případě vlivu školy a učitele. Jak dokazuje řada studií (8, 14), důležitým socioekonomickým faktorem, ovlivňujícím zdravotní stav, je vzdělání. Vzdělanější lidé mají uvědomělejší úroveň postojů k životnímu stylu, včetně pohybové aktivity (21). Vyšší vzdělání rodičů se v naší studii pozitivně odrazilo ve větší podpoře pohybových aktivit dětí i v  hodnocení významu sportu a pohybu obecně.

 

Problém vadného držení těla u školní mládeže je předmětem odborného zájmu již řadu let. Naše práce přinesla důkazy, že k významným důvodům vzniku vadného držení těla u současné dětské populace patří deficit pohybových aktivit. Intervenční opatření, která by měla být plošně realizována zejména v rámci školní výuky, však zatím nejsou zaváděna ve větším měřítku, chybí metodické vedení, vázne spolupráce mezi zdravotníky a pedagogy. Studie přináší poznatky o prevalenci poruch pohybového aparátu u dětí, upozorňuje na věkové odlišnosti a další souvislosti. Může tím poskytnout validní podklady pracovníkům v oblasti prevence a podpořit jejich úsilí zlepšit zdravotní stav dětí a omezit rizika poškození zdraví ve školním věku.

 

 

Graf č.1

 

Graf č.2

 

 

Graf č.3

 

 

Graf č.4

 

Literatura

  1. Balagué, F., Troussier, B., Salminen, J. Non – specific low back pain in children and adolescents: risk factors. Eur Spine J, 1999, No. 8, p. 429 – 438.
  2. Brügger, A. Kinesiologické aspekty omezení funkce při pohybu a držení těla. Rehabilitácia, 1993, č. 263, s. 136 – 144.
  3. Čermák, J., Chválová, O., Botlíková,V. Záda už mě nebolí. Praha: Svojtka a Vašut, 1992. 144 s. ISBN 80 9000258-5-4
  4. Dylevský, I. a kol. Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-258-1.
  5. Filipová, V. a spol. Národní program zdraví - grantové projekty podpory zdraví, 1994 – 2004, KHS a ZÚ Středočeského kraje.
  6. Filipová, V. Prevence a kompenzace vadného držení těla dětí mladšího školního věku v režimu základní školy. Absolventská práce. Brandýs nad Labem: Střední a vyšší zdravotnická škola Mills, s.r.o., 2002.
  7. Goldemund, K. Obezita a metabolický syndrom. Pediatrie pro praxi, 2003, č.1, s.9 – 13.
  8. Groholt E., Stigum H., Nordhagen R. et al. Recurrent pain in children, socio-economic factors and accumulation in families. European Journal of Epidemiology, 2003, No. 18, p. 965 – 975.
  9. Havlíčková, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I. Univerzita Karlova, Praha, 1997
  10. Hrodek, O., Vavřinec, J. a kol. Pediatrie. Praha: Galén, 2002, ISBN 80-7262-178-5, s.102
  11. Kazmarová, H. a spol. Monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k venkovnímu a vnitřnímu ovzduší. Odborná zpráva za rok 2001, Praha: Státní zdravotní ústav, 2002.
  12. Novotná, H. Skoliózy u dětí mladšího školního věku (III). Tělesná výchova a sport mládeže, 2000, FTVS UK, Praha, č. 66.
  13. Paul, D., Sponseller, MD. Sizing up scoliosis. JAMA, 2003, No. 5, Vol.289, p. 608 – 609.
  14. Van de Mheen, H., Stronks, K., Kolman, CW. et al. Does childhood socioeconomic status influence adult health through behavioural factors? Int J Epidemiol, 1998, No. 27(3), p. 431 – 437.
  15. Vignerová, J., Bláha, P. Sledování růstu českých dětí a dospívajících. Norma, vyhublost, obezita. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001. ISBN 80-7071-173-6.
  16. Watson, A. W. S., Mac Donncha, C. A reliable technique for the assessment of posture: assessment kriteria for aspects of posture. J Sports Med Phys Fitnes, 2000, No. 40, p. 260 – 270.
  17. Yawn, BP., Yawn, RA., Hodge, D. et al. A population – based study of school scoliosis screening. JAMA, 1999, No. 286, p. 1427 – 1432.
  18. Zdravotnická statistika. Činnost zdravotnických zařízení ve vybraných oborech léčebně preventivní péče 2003, Praha: ÚZIS ČR, 2004, ISBN 80–7280–381-6.
  19. Zdravotnická statistika, Hospitalizovaní 2003, Praha: ÚZIS ČR, 2004, ISBN 80-7280-417-0.
  20. Zdravotnická statistika, Ukončené případy pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz 2003, Praha: ÚZIS ČR, 2004, ISBN 80-7280-312-3.
  21. Žejglicová, K. a kol. Hodnocení zdravotního stavu (Studie HELEN, vybrané ukazatele demografické a zdravotní statistiky). Odborná zpráva za rok 2003. Praha: Státní zdravotní ústav, 2004.

Summary:

 

In 2003, a cross-sectional prevalence study was used to detect the incidence of defective body posture in a representative sample of 3250 children aged 7, 11 and 15 years in 10 towns in the Czech Republic. Differences in the incidence of defective body posture were found particularly between ages 7 and 11 (33,0 % and 40,8 %; p<0,001). Between ages 11 and 15 these differences were insignificant (40,8 % and 40,6 %; p=0,944). In total, paediatricians in 38,3 % of examined children, particularly boys, diagnosed defective body posture. The most frequent defects comprised protruding shoulder blades (50 % of all children), increased lumbar lordosis (32 %) and rounded back (31 %). Incidence of defective body posture was significantly higher in children suffering from pathological frontal curvature of the spine (p<0,001), rounded back (p<0,001) and increased lumbar lordosis (p<0,001). Children with defective body posture reported more frequent pain (at least 1x per month) in the head, upper vertebrae and lower back. Scoliosis was diagnosed in 5,8 % of examined children. Prevalence increased significantly with age and the highest incidence and number of new cases was detected amongst the 15 year-olds. The group included 14 % of children with high BMI (exceeding the 90th percentile); these children had a lower incidence of defective body posture (p= 0,045) and scoliosis (p=0,004). Zero sports activity was reported by 18,9 % of children, who had an increased likelihood of defective body posture in comparison to children participating in sports at least 1x weekly (p<0,001). On average, the children spent 4 hours per week engaged in sports and 14 hours per week watching TV, video and playing computer games.

 

Key words: body posture, scoliosis, pain, BMI, children

 

kratenova@szu.cz

 

 

 

 

Studie byla financována za podpory grantu IGA MZ CR NJ/7386 – 3, projekt byl schválen etickou komisí Státního zdravotního ústavu.