Aktuální otázky kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V., Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s. 30-34.

 

Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum

Jan Hendl, FTVS UK

Katedra základů kinantropologie a humanitních věd,

oddělení metodologie

Pokud výzkumník používá metody kvalitativního resp. interpretativního výzkumu, dříve nebo později narazí na pojem symbolický interakcionismus. Symbolický interakcionismus představuje jednak určitý teoretický pohled, jednak stojí v pozadí výzkumných metod metod, které se na jeho základě vyvinuly (etnometodologie, zdůvodněná teorie). V naší odborné literatuře se symbolickému interakcionismu zatím nevěnovala větší pozornost, přestože představuje základní koncept současné sociologie a sociální psychologie (Disman 1993).

V tomto příspěvku jde o pokus stručně objasnit:

1. Co symbolický interakcionismus znamená.

2. Jaké sebou přináší obecné důsledky pro metodologii  výzkumné práce.

3. Jak se odráží v kinantropologickém výzkumu.

 

Symbolický interakcionismus

Základy symbolického interakcionismu vytvořil ve třicátých letech George Mead a dále ho rozvinul a dal mu jméno Herbert Blumer. Podle těchto amerických vědců chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy, které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v situaci.

Symbolický interakcionismus byl rozpracován do různých dalších směrů. Například Erwinem Goffmanem v jeho dramaturgické sociologii a Haroldem Garfinklem, zakladatelem etnometodologie, která se nachází na rozhraní mezi symbolickým interakcionismem a fenomenologickou sociologií.

Symbolický interakcionismus popularizoval participantní pozorování jako optimální metodu pro studování sociální reality, především však takové, která se mění.

Teoretický přístup symbolického interakcionismu vychází ze třech předpokladů:

1. Lidé vzhledem k "věcem" jednají podle toho, jaký tyto  "věci" pro ně mají symbolický význam.

2. Význam věcí vzniká ze sociální interakce, resp. člověk si  tento význam pomocí ní odvozuje.

 Věc nemá význam sama od sebe ani tento význam není dán jako  výsledek spojení psychologických prvků (pocity, motivy,  postoje, atd.).

 Tento význam se vynořuje v procesu interakce mezi  různými lidmi. Význam věci pro člověka vzniká ve způsobu,  jakým vzhledem k této věci jednají ostatní lidé. Souhrn  těchto jednání slouží jako základ pro definici významu  této věci člověkem. Pro interaktivní symbolismus jsou  významy sociálními produkty, které vznikají v definujících  aktivitách interagujících osob.

3. Tyto významy jsou aktéry během interpretačního  procesu využívány a měněny.

Strukturní zobrazení lidského jednání lze ve smyslu symbolického interakcionismu popsat následujícím způsobem.

Člověk žije v symbolickém světě. Jeho jednání se orientuje podle symbolů (znaky, kterým je přiřazen význam). Znalost těchto významů člověk získává v procesu socializace a učení rolí. Člověk získává sociální interakcí zkušenosti, jak s těmito symboly zacházet. To vede k rozvoji jeho pojímání sebe sama (self). Člověk je schopen přijmout roli druhého člověka a pozorovat své self jeho očima (looking glass self). Symboly mají pro člověka jak osobní význam, tak sociálně obecný a závazný význam.

Konstrukce osobnosti "Self" je produktem sociální komponenty "sociálního Já" a osobní komponenty "Já" (I). "Me" reprezentuje pro jedince představu, jako ho vidí ostatní, tedy jak je nutné podle něho se chovat tak, aby to odpovídalo očekávání partnerů. "I" je naproti tomu spontánní, impulsivní komponenta jednání. "I" je zpravidla usměrňováno sociálním "Me". "Me" představuje kontrolní instanci společenských norem.

V celém procesu hraje důležitou roli jazyk, pomocí něhož interpretujeme slovní symboly. Lidé se však v procesu socializace nepotřebují naučit jenom jazyk.

Ve fázi přehrávání se dítě učí hrát role specificky významných lidí, jako matky, otce sestry nebo bratra. Tato fáze dává dítěti diskrétní představu o smyslu sociální reality a o sobě samém. Vidí se několika různými způsoby, tak jak je vidí určití lidé.

Celistvější pohled získá dítě tím, že prodělá fázi hry, v které se učí obecnějšímu pohledu na situaci a na sebe samotné. Vyjádřeno termínem symbolického interakcionismu učí se přejímat roli "generalizovaného druhého".

Mead pro ilustraci svých konceptů používá příklad rolí v baseballu. Ve fázi přehrávání se dítě učí hrát role manažéra, fanouška, nadhazovače, chytače, atd. Ale tyto diskrétní situace nedávají dítěti celistvý smysl, co je baseball za hru. Ve fázi hry si dítě začíná uvědomovat celistvější perspektivu hry a sociálního světa. Tato perspektiva vede k celistvějšímu pojetí sebe samého. Mead klade důraz na sociální podmíněnost tohoto procesu. Aby mohlo Self vzniknout musí předtím existovat skupina.

Interakcionisté považují socializaci za dynamický proces, při kterém se lidé učí myslet. Důležitou roli přitom hrají symboly, které umožňují lidem jednat jedinečným lidským způsobem. Protože člověk používá symboly, nereaguje pasivně na realitu, ale aktivně vytváří a přetváří svět, v kterém jedná.

Symboly dovolují lidem transcendovat čas, prostor a dokonce vlastní osobnost. Užitím symbolů si aktéři mohou představit, jaký byl život v minulosti nebo jaký bude v budoucnosti nebo jak si tyto věci představuje jiný člověk. Symboly nám umožňují představit si metafyzickou realitu. Symboly umožňují lidem vyhnout se zotročení svým okolím. Mohou být aktivní a sami se regulovat.

Právě kvůli schopnosti pracovat se symboly, lidé mohou volit mezi různými akcemi. Člověk nemusí přijmout významy a symboly, které přicházejí zvenčí. Na základě vlastní interpretace situace jsou lidé schopní vytvářet nové významy a nové typy významů. U interakcionisty má aktér určitou autonomii. Aktéři nejsou prostě determinováni, mají schopnost dělat jedinečná a nezávislá rozhodnutí.

Metodologické působení

Zástupci symbolického interakcionismu provedli radikální kritiku dosavadní metodologie. Interakcionisté odmítají model dotazníkového šetření a jeho představu o vědeckosti spolu s příčinnou explanací sociálních jevů. Správná sociologická znalost se podle nich nemůže hledat prostřednictvím metodologických principů, které zbavují data jejich kontextu, aby je udělaly objektivní. Používání dotazníků, rozhovorů, postojových škál, výpočtů, statistiky atd. vytváří odstup a vzdaluje výzkumníka od předmětu zkoumání ve jménu objektivity. Tato vědecká koncepce vytváří zvláštní model aktéra, který nemá žádný vztah k přirozenému světu, v kterém aktér žije. Je nutné proniknout mnohem hlouběji k tomu, jak se uskutečňuje symbolická interakce, která je základem mnoha procesů v sociálním světě.

Sám Herbert Blumer (1969) nenavrhl žádný přesný návod, jak ke zkoumání přistupovat, ale mluví o exploraci a inspekci, které podle něho tvoří podstatu tzv. naturalistického výzkumu, tedy výzkumu, který probíhá v přirozené prostředí. Stručně tyto dva pojmy vysvětlíme.

Explorace pro Blumera znamená dvě věci. Na jedné straně cestu jak se výzkumník se zkoumanou realitou důkladně seznámí. Na druhé straně způsob jak své zkoumání naplánovat a vylepšit, tak aby problémy, směr zkoumání, analytické vztahy a interpretace vycházely ze zkoumaného problému a aby jím byly zdůvodněny. Explorace je definitoricky pružný postup, při kterém výzkumník mění různé metody, zaujímá různé pozice, atd. V tomto směru stojí explorace v opozici proti zavedenému schématu, kdy se vyžaduje aby měl výzkumník jasně definován a strukturován problém, způsob sběru dat i kategorie, do kterých je bude zařazovat. Neznamená to ale, že neexistuje žádný cíl, spíše je cíl v tomto momentě široce definován.

V explorativní fázi se od výzkumníka očekává připravenost změnit a přezkušovat své názory, představy a koncepce o studované oblasti života. Cílem je vytvoření obsáhlého a přesného obrazu. Tento obraz mu má umožnit, aby se v dané životní oblasti cítil jako doma a aby proto v dalším výzkum nevycházel ze spekulativních pozic. Někdy se tímto popisem dosáhne vysvětlení otázek, na které předtím nebyla odpověď.

Explorací se však nedosáhlo hranice zkoumání. Přímé přezkoušení empirického světa vyžaduje inspekci, analýzu. Jak má tento postup vypadat?

Blumer říká, že "standardní odpověď je tato: vezměte nějakou teorii nebo model, který sestává ze vztahů mezi koncepty a kategoriemi, shromážděte data, identifikujte v nich vztahy a použijte teorii a model k tomu, abyste tyto vztahy vysvětlili." (Blumer 1969, s.120).

Tento postup však podle Blumera není správný.

"Jde o to nalézt jasné analytické prvky a identifikovat vztahy mezi těmito prvky."

Inspekcí míní Blumer intensivní a koncetrované přezkušování empirického obsahu jednotlivých analytických prvků a přezkušování empirických vztahů mezi nimi. Děje se to tak, že tyto prvky pozorujeme z různých úhlů a klademe vzhledem k nim různé otázky.

Bez inspekce jsme podle Blumera v zajetí našich dřívějších představ a nemůžeme se ptát, zda koncepce jsou platné a jak bychom je zlepšili.

Symbolický interakcionismus v kinantropologii

Symbolický interakcionismus má vliv na výzkum v této oblasti na dvou úrovních:

1) Používají se výzkumné metody odvozené z tohoto přístupu.

2) Existují studie, které se odvolávají přímo na symbolický interakcionismus.

K prvnímu bodu uveďme, že jednou ze základních metod analýzy kvalitativních dat představuje tzv. zdůvodněná teorie (grounded theory). Její autoři Strauss a Glaser (1967) tento přístup odvozují z tradice symbolického interakcionismu. Cílem přístupu je vyvinout teorii, která vysvětluje chování jedinců v určité situaci. Jejich metoda ovlivnila zpětně metodologické diskuze v rámci symbolického interakcionismu i v kvalitativním výzkumu (Jacob 1987). Metoda zdůvodněné teorie se používá při zkoumání v sociologii a psychologii sportu jako způsob získávání a analýzy empirických dat (např. Cóte 1995).

Přímo se na symbolický interakcionismus odvolávají především práce, kde se studuje interakce ve sportovních skupinách (Fine 1986), proces socializace, ve kterém sportování působí jako ovlivňující faktor (Rees 1986) a obecné sociologické problémy sportu (Ashworth 1972, Poppe 1982, Samdahl 1988, Snyder 1986). Posledně jmenovaný okruh zahrnuje například problematiku schématu těla, které je definováno jako vědomí jedince o morfologické struktuře vlastního těla, jeho částí, jeho pohybu a hranic. George Mead spojuje otázku vzniku představy schématu těla s vývojem komunikačních schopností dítěte a se schopností přejímat role (Joas 1996).

Fine (1986) zkoumá procesy v kolektivních sportech z interakcionistické perspektivy.

Jeho práce má ukázat, že sport je vhodnou oblastí pro interakcionální analýzu, protože v této části sociálního světa se symboly používají na nejrůznějších úrovních.

Z hlediska symbolického interakcionismu autor diskutuje několik problémových okruhů:

1) Generalizovaný druhý a skupina

2) Sportovní rituály

3) Rétorika jako významotvorný prostředek

4) Nadšení pro hru

5) Kultura v malé skupině

6) Mechanismy jak se sportovec vyrovnává s chybami

Kritikové tohoto přístupu (např. Melnick 1986) poukazují na to, že ve svém obratu od strukturálně-funkcionalistického pohledu se symbolický interakcionismus ocitl na opačném extrému, protože neuznává žádné obecně platné zákonitosti. Podle nich představují získané výsledky zajímavou četbu, ale je nutné se také ptát, jak sportovní rituály, sportovní rétorika, kultura v týmu, atd. ovlivňují šanci na výhru nebo prohru v soutěži. Existují nějaké významy generované ve skupině, které mají přímý vliv na výkon družstva? Jaký může mít trenér vliv na vytváření symbolických významů v družstvu, aby ovlivnil jeho výkon? Zatím tento přístup nevedl k nalezení návodů, jak tyto otázky zodpovědět.

Závěr

Symbolický interakcionismus ovlivnil interpretativní výzkumné přístupy k problémům z oblasti sociologie a psychologie sportu, přičemž se snaží zohlednit na jedné straně jedince v jejich inter-individuálním chování a na druhé straně širší sociální kontexty. Koncepty symbolického interakcionismu se používají jako senzibilizující pojmy pro rozvíjení teorií v těchto oblastech.

Jacob (1987) zařazuje symbolický interakcionismus mezi kvalitativní přístupy, které mají největší uplatnění ve výzkumu pedagogických problémů.

Výzkumné metody, které vycházejí ze symbolického interakcionismu (např. zdůvodněná teorie) nalézají uplatnění v kinantropologicky zaměřeném kvalitativním výzkumu. Autorům, kteří přijímají východiska symbolického interakcionismu, se zatím nedaří nalézat praktické návody, jak postupovat, když chceme řídit sociálně psychologické procesy probíhající ve světě sportu.

Literatura

Ashworth, C.E. Sport as symbolic dialogue.

In: Dunning, E., Sport: Readings from a sociological perspective. Toronto, University of Toronto Press, 1972, s. 40-46.

Blumer, H.: Der methodolischer Standort des symbolischen Interaktionismus. In: ARBEITSGRUPPE BIELEFELDER SOCIOLOGEN: Alltagswissen, Interaktion und gesellschaftliche Wirklichkeit. Reinbek, Rowohlt 1969.

Cóte, J. ET AL.: The Coaching Model. A Grounded assessment of expert gymnastic coaches knowledge. J. Sport Exerc. Psychol., 17, 1995, č.1, s.1-17.

Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha, Karolinum 1993.

Fine, G.A. Small groups and sport: a symbolic interactionist perspective.

In: Rees, C.R. and Miracle, A.W. (eds.), Sport and social theory, Champaign, Ill., Human Kinetics Publishers, 1986, s. 159-169

Jacob, E. Qualitative research traditions: A review.

Rev. Educ. Res., 57, 1987, č.1, s.1-50.

Joas, H. Die Kreativität des Handelns. Frankfurt, Suhrkamp 1996

Melnick, M.J. Small group research in sport - theory and method: a response to Lueschen, Fine, and Widmeyer.

In: Rees, C.R. and Miracle, A.W. (eds.), Sport and social theory, Champaign, Ill., Human Kinetics Publishers, 1986, s. 189-197

Poppe, U. On the relationship between body and identity.

Sportunterricht. 31(5), 1982, s.165-172

Rees, C.R. A Structural Symbolic Interactionist Approach to Involvement in Physical Activity.

In: Mangan, J.A. and Small, R.B. (eds.). Sport, culture, society: international, historical and sociological perspectives. Proceedings of the VIII commonwealth and international conference. Glasgow, Scotland: Jordanhill College of Education. London. E & F N Spon. 1986, s. 314-320

Samdahl, D.M. A symbolic interactionist model of leisure: theory and empirical support. Leisure-sciences, 10(1), 1988, s.27-38

Snyder, E.E. Athletics and higher education: a symbolic interaction perspective.

In: Rees, C.R. and Miracle, A.W. (eds.), Sport and social theory, Champaign, Ill., Human Kinetics Publishers, 1986, s. 211-226

Summary

Symbolic interaktionism and qualitative enquiry

Symbolic interaktionism plays an important role in the contemporary sociologic theory and the research methodology. We discuss:

1. Main features of symbolic interaktionism.

2. Its impact on the research methododology of social  sciences as proposed by Henry Blumer.

3. Its influence on the research in kinanthropology.