Charakteristika současného fotbalu

Charakteristika házené

1.1. Zařazení házené, její vznik a vývoj

Házenou řadíme mezi sportovní hry brankového typu (brankové sportovní hry). Pokud použijeme jiná kritéria třídění, mohli bychom házenou charakterizovat jako sportovní hru invazní (hrací plocha obou soupeřů je společná) a týmovou (jedno družstvo může mít na hrací ploše sedm hráčů). Z pohledu dalších pomocných kritérií je charakterizována jako hra, kde se hráči pohybují přirozeným pohybem a společný předmět ovládají částmi vlastního těla.
Podobně jako u dalších rozšířených sportovních her se za období vzniku házené v soudobém pojetí považuje konec 19. století (Haag 2007, Táborský a kol. 2007), nicméně citovaní autoři zmiňují existenci her s házením míče již ve starověku. Současná podoba se zformovala postupným prolínáním her založených na házení míče, které se současně objevily na různých místech Evropy. Základem je „haandbold“, který pochází z Dánska. Tam také vznikly první házenkářské kluby a organizovaly se první soutěže. Větší obdobou této hry byl v Německu „handball“ o jedenácti hráčích. Hrál se na fotbalovém hřišti a na fotbalové branky. Ale i my se můžeme pyšnit tím, že v Čechách vznikla jedna z podob házené. Hraje se u nás dodnes pod názvem národní házená.
Pro mezinárodní rozvoj házené byl klíčovým rok 1934, kdy 3. kongres International Amateur Handball Federation (IAHF), který zaštiťoval především německý „handball“, uznal též skandinávská pravidla. Druhým klíčovým mezníkem v rozvoji házené se stal zakládající kongres Internationale Handball Federation (IHF) v Kodani roku 1946. V jejím rámci skandinávské pojetí výrazně převážilo a od roku 1954 se začala konat mistrovství světa (MS) mužů i žen. Třetím výrazným mezníkem ve vývoji bylo znovuzařazení házené (poprvé se objevila na OH 1936 v Berlíně ve formě handballu) do programu olympijských her (soutěže mužů od roku 1972, žen od roku 1976). V Českých zemích se první utkání v házené o 7 hráčích konalo v roce 1947 a od roku 1948 existuje pod různými názvy Český svaz házené (ČSH).
O tom, že se vývoj ani v házené nezastavil, nás může přesvědčit stoupající obliba plážové házené (beach handball). Hraje se dnes už i v zemích, které nemají přístup k moři (včetně České republiky), na menším (27 x 12 m) hřišti s měkkým pískovým povrchem. Od roku 2000 se v ní také pořádají mistrovství Evropy a od roku 2004 i MS.

1.2. Instituce a soutěže

Celosvětově házenou řídí a organizuje již vzpomínaná Mezinárodní házenkářská federace (IHF), která v současné době (2014) sdružuje 190 členských federací. Sídlo má ve švýcarské Basileji. Kromě unifikace a kodifikace pravidel, rozvoje házené a marketingových aktivit má jako jeden z hlavních úkolů řízení celosvětových soutěží. Ve spolupráci s MOV proto organizuje a řídí olympijské turnaje včetně kvalifikací na ně. Dalšími soutěžemi, které organizuje a řídí, jsou MS mužů a žen, která se stejně jako MS dorostenců (do 19 let) a dorostenek (do 18 let) konají v lichých rocích, zatímco MS juniorů (do 21 let) a juniorek (do 20 let) se pořádají v sudých rocích. Organizačně jsou IHF podřízeny jednotlivé kontinentální federace.
Jednou z nich je Evropská házenkářská federace (EHF). Byla založena v roce 1991 a sídlí ve Vídni. V současné době sdružuje 49 členských federací včetně ČSH. V sudých letech pořádá Mistrovství Evropy (ME) mužů a žen a ME dorostenců (do 18 let) a dorostenek (do 17 let). V lichých rocích pořádá ME juniorů (do 20 let) a juniorek (do 19 let). Kromě toho každoročně organizuje evropské klubové soutěže (Liga Mistrů apod.).
Český svaz házené (ČSH) je v současné době hlavní řídící institucí házenkářského hnutí v ČR. ČSH má celou řadu úkolů, z nichž kromě všestranné péče o reprezentační družstva ČR je nutno ještě jmenovat řízení soutěží s celostátním dosahem – Extraliga mužů, 1. liga mužů, žen, dorostenců a dorostenek, 2. ligy mužů, žen dorostenců a dorostenek. Společná (ČR a SR) nejvyšší soutěž žen tzv. Women´s Handball International League (WHIL) je také řízena ČSH. Všechny ostatní soutěže spadají pod kompetenci krajských organizací ČSH.

1.3. Charakteristika herního výkonu v házené

Herní výkon v házené nelze popsat jedním souborem charakteristik vzhledem k velkým rozdílům, které se mezi jednotlivými úrovněmi vyskytují. Minimálně musíme rozlišovat individuální a týmový herní výkon. Protože individuální herní výkon je svým způsobem podřízen týmovému a protože komplexnější představu o hře může poskytnout popis týmového herního výkonu, budeme se v následujícím textu zabývat pouze jím. Z kvalitativního hlediska jsou dvěma krajními póly úrovně vrcholový herní výkon a herní výkon začátečníků.
Ve vrcholných soutěžích se družstvo dostává do útoku 60 – 70 krát za utkání, stejně tak do obrany. Předpokladem úspěchu v utkání je nejméně 50% úspěšnost útoku. Největší efektivitou (okolo 80%) se přitom vyznačuje protiútok a rychlý útok. Proto se jej nejlepší družstva snaží realizovat v co největším množství a různými způsoby (viz kapitola 3.3.1.2.). Obvykle tak tvoří útoky proti nezorganizované obraně asi 20% všech útoků. V postupném útoku je efektivita nižší a klesá se stoupajícím počtem přerušení. Významným znakem vrcholového herního výkonu je neustálá snaha o útočný a obranný tlak na soupeře. K jeho dosažení je nezbytná nejen vysoká míra zvládnutí většího množství individuálních dovedností, ale i precizní koordinace součinnosti malých skupin hráčů. Nejlepší hráči tak mají k dispozici široký rejstřík „prostředků“ kterými mohou řešit herní situace. Klíčovou roli hraje přitom schopnost řešit situaci 1 : 1 (jeden útočník proti jednomu obránci) a to jak z pohledu útočníka, tak z pohledu obránce. Nároky na kvalitu provedení se odrážejí i v „přijatelném“ množství ztrát míče. Řada trenérů totiž empiricky považuje za normativ fakt, že podíl útoků nezakončených střelbou na celkovém počtu útoků družstva by neměl přesáhnout 20%. V číselném vyjádření to znamená požadavek na nejvíce 10 – 12 ztrát míče za utkání, větší část z nich je obvykle způsobena chybami v přihrávání.
Význam herního výkonu brankáře je hlouběji prezentován v kapitole 3.1.3. K dosažení úspěšnosti mezi 35 – 40% potřebuje brankář především vysokou úroveň individuálních dovedností doplněnou specifickými psychickými vlastnostmi (odvaha, nízká úroveň sebecitu apod.). Na tomto místě považujeme ale za nutné zdůraznit, že úroveň výkonu brankáře je silně závislá na týmovém výkonu družstva v obraně. Dobře bránící družstvo totiž dovolí soupeři střílet jen ze situací, kde je naděje na úspěch nižší například proto, že útočníci nemají dostatek prostoru ani času na to, aby vyhodnotili postavení a činnost brankáře a mohl podle toho vybrat výhodné řešení. Trvalý obranný tlak na útočníky může vyústit až v situaci, kterou pravidla označují jako „pasivní hru“ a jejímž důsledkem je, že útočníci rozhodnutím rozhodčího ztratí míč. Pokud útočníci přijdou o míč neúspěšnou střelbou nebo ztrátou míče, vytvářejí se tak velmi výhodné podmínky pro založení rychlého útoku (brankář přitom může sehrát výraznou roli). Komplexní ukázka vrcholového herního výkonu je zachycena na videu A. Video A Vrcholová házená
Herní výkon začátečníků je ovlivněn zvládnutím jen malého množství dovedností. Jejich osvojování totiž musí probíhat postupně a mít určitou posloupnost. Na druhou stranu je třeba opětovně zdůraznit požadavek realizace elementární formy hry (utkání) jako neoddělitelné součásti seznamování se s házenou. V podstatě se dá konstatovat, že pro účast v elementární formě utkání potřebuje hráč zvládnout jen pohyb bez míče, chytání a házení míče a základní principy vztahu obránce - útočník.
Proto má seznamování se s házenou formu „4+1“ (miniházená). Začátečníci se v ní učí chytat a házet míč v proměnlivých podmínkách daných přítomností soupeře, uvolnit se pro chycení míče a svým postavením a pohybem útočníkovi zabránit v chycení míče. Ukázka hry začátečníků je zachycena na videu B. Video B MiniházenáRozbor detailů herního výkonu na začátečnické úrovni se neobejde bez formulace více didaktických zásad a požadavků, což přesahuje zamýšlený rámec předkládaného textu. Každopádně ale můžeme konstatovat, že základní charakteristické znaky herního výkonu začátečníků se projevují nezávisle na jejich věku. Jinými slovy, charakter herního výkonu starších (dospělých) začátečníků se odlišuje od herního výkonů začátečníků-dětí jen projevy, které umožňuje stupeň biologického vývoje.


Hlavní stránka Fotbal Volejbal

Charakteristika současné házené Pravidla házené Systematika házené Doporučená literaturaSeznam videí		Charakteristika současného fotbalu Charakteristika házené 1.1. Zařazení házené, její vznik a vývoj Házenou řadíme mezi sportovní hry brankového typu (brankové sportovní hry). Pokud použijeme jiná kritéria třídění, mohli bychom házenou charakterizovat jako sportovní hru invazní (hrací plocha obou soupeřů je společná) a týmovou (jedno družstvo může mít na hrací ploše sedm hráčů). Z pohledu dalších pomocných kritérií je charakterizována jako hra, kde se hráči pohybují přirozeným pohybem a společný předmět ovládají částmi vlastního těla. Podobně jako u dalších rozšířených sportovních her se za období vzniku házené v soudobém pojetí považuje konec 19. století (Haag 2007, Táborský a kol. 2007), nicméně citovaní autoři zmiňují existenci her s házením míče již ve starověku. Současná podoba se zformovala postupným prolínáním her založených na házení míče, které se současně objevily na různých místech Evropy. Základem je „haandbold“, který pochází z Dánska. Tam také vznikly první házenkářské kluby a organizovaly se první soutěže. Větší obdobou této hry byl v Německu „handball“ o jedenácti hráčích. Hrál se na fotbalovém hřišti a na fotbalové branky. Ale i my se můžeme pyšnit tím, že v Čechách vznikla jedna z podob házené. Hraje se u nás dodnes pod názvem národní házená. Pro mezinárodní rozvoj házené byl klíčovým rok 1934, kdy 3. kongres International Amateur Handball Federation (IAHF), který zaštiťoval především německý „handball“, uznal též skandinávská pravidla. Druhým klíčovým mezníkem v rozvoji házené se stal zakládající kongres Internationale Handball Federation (IHF) v Kodani roku 1946. V jejím rámci skandinávské pojetí výrazně převážilo a od roku 1954 se začala konat mistrovství světa (MS) mužů i žen. Třetím výrazným mezníkem ve vývoji bylo znovuzařazení házené (poprvé se objevila na OH 1936 v Berlíně ve formě handballu) do programu olympijských her (soutěže mužů od roku 1972, žen od roku 1976). V Českých zemích se první utkání v házené o 7 hráčích konalo v roce 1947 a od roku 1948 existuje pod různými názvy Český svaz házené (ČSH). O tom, že se vývoj ani v házené nezastavil, nás může přesvědčit stoupající obliba plážové házené (beach handball). Hraje se dnes už i v zemích, které nemají přístup k moři (včetně České republiky), na menším (27 x 12 m) hřišti s měkkým pískovým povrchem. Od roku 2000 se v ní také pořádají mistrovství Evropy a od roku 2004 i MS. 1.2. Instituce a soutěže Celosvětově házenou řídí a organizuje již vzpomínaná Mezinárodní házenkářská federace (IHF), která v současné době (2014) sdružuje 190 členských federací. Sídlo má ve švýcarské Basileji. Kromě unifikace a kodifikace pravidel, rozvoje házené a marketingových aktivit má jako jeden z hlavních úkolů řízení celosvětových soutěží. Ve spolupráci s MOV proto organizuje a řídí olympijské turnaje včetně kvalifikací na ně. Dalšími soutěžemi, které organizuje a řídí, jsou MS mužů a žen, která se stejně jako MS dorostenců (do 19 let) a dorostenek (do 18 let) konají v lichých rocích, zatímco MS juniorů (do 21 let) a juniorek (do 20 let) se pořádají v sudých rocích. Organizačně jsou IHF podřízeny jednotlivé kontinentální federace. Jednou z nich je Evropská házenkářská federace (EHF). Byla založena v roce 1991 a sídlí ve Vídni. V současné době sdružuje 49 členských federací včetně ČSH. V sudých letech pořádá Mistrovství Evropy (ME) mužů a žen a ME dorostenců (do 18 let) a dorostenek (do 17 let). V lichých rocích pořádá ME juniorů (do 20 let) a juniorek (do 19 let). Kromě toho každoročně organizuje evropské klubové soutěže (Liga Mistrů apod.). Český svaz házené (ČSH) je v současné době hlavní řídící institucí házenkářského hnutí v ČR. ČSH má celou řadu úkolů, z nichž kromě všestranné péče o reprezentační družstva ČR je nutno ještě jmenovat řízení soutěží s celostátním dosahem – Extraliga mužů, 1. liga mužů, žen, dorostenců a dorostenek, 2. ligy mužů, žen dorostenců a dorostenek. Společná (ČR a SR) nejvyšší soutěž žen tzv. Women´s Handball International League (WHIL) je také řízena ČSH. Všechny ostatní soutěže spadají pod kompetenci krajských organizací ČSH. 1.3. Charakteristika herního výkonu v házené Herní výkon v házené nelze popsat jedním souborem charakteristik vzhledem k velkým rozdílům, které se mezi jednotlivými úrovněmi vyskytují. Minimálně musíme rozlišovat individuální a týmový herní výkon. Protože individuální herní výkon je svým způsobem podřízen týmovému a protože komplexnější představu o hře může poskytnout popis týmového herního výkonu, budeme se v následujícím textu zabývat pouze jím. Z kvalitativního hlediska jsou dvěma krajními póly úrovně vrcholový herní výkon a herní výkon začátečníků. Ve vrcholných soutěžích se družstvo dostává do útoku 60 – 70 krát za utkání, stejně tak do obrany. Předpokladem úspěchu v utkání je nejméně 50% úspěšnost útoku. Největší efektivitou (okolo 80%) se přitom vyznačuje protiútok a rychlý útok. Proto se jej nejlepší družstva snaží realizovat v co největším množství a různými způsoby (viz kapitola 3.3.1.2.). Obvykle tak tvoří útoky proti nezorganizované obraně asi 20% všech útoků. V postupném útoku je efektivita nižší a klesá se stoupajícím počtem přerušení. Významným znakem vrcholového herního výkonu je neustálá snaha o útočný a obranný tlak na soupeře. K jeho dosažení je nezbytná nejen vysoká míra zvládnutí většího množství individuálních dovedností, ale i precizní koordinace součinnosti malých skupin hráčů. Nejlepší hráči tak mají k dispozici široký rejstřík „prostředků“ kterými mohou řešit herní situace. Klíčovou roli hraje přitom schopnost řešit situaci 1 : 1 (jeden útočník proti jednomu obránci) a to jak z pohledu útočníka, tak z pohledu obránce. Nároky na kvalitu provedení se odrážejí i v „přijatelném“ množství ztrát míče. Řada trenérů totiž empiricky považuje za normativ fakt, že podíl útoků nezakončených střelbou na celkovém počtu útoků družstva by neměl přesáhnout 20%. V číselném vyjádření to znamená požadavek na nejvíce 10 – 12 ztrát míče za utkání, větší část z nich je obvykle způsobena chybami v přihrávání. Význam herního výkonu brankáře je hlouběji prezentován v kapitole 3.1.3. K dosažení úspěšnosti mezi 35 – 40% potřebuje brankář především vysokou úroveň individuálních dovedností doplněnou specifickými psychickými vlastnostmi (odvaha, nízká úroveň sebecitu apod.). Na tomto místě považujeme ale za nutné zdůraznit, že úroveň výkonu brankáře je silně závislá na týmovém výkonu družstva v obraně. Dobře bránící družstvo totiž dovolí soupeři střílet jen ze situací, kde je naděje na úspěch nižší například proto, že útočníci nemají dostatek prostoru ani času na to, aby vyhodnotili postavení a činnost brankáře a mohl podle toho vybrat výhodné řešení. Trvalý obranný tlak na útočníky může vyústit až v situaci, kterou pravidla označují jako „pasivní hru“ a jejímž důsledkem je, že útočníci rozhodnutím rozhodčího ztratí míč. Pokud útočníci přijdou o míč neúspěšnou střelbou nebo ztrátou míče, vytvářejí se tak velmi výhodné podmínky pro založení rychlého útoku (brankář přitom může sehrát výraznou roli). Komplexní ukázka vrcholového herního výkonu je zachycena na videu A. Video A Vrcholová házená Herní výkon začátečníků je ovlivněn zvládnutím jen malého množství dovedností. Jejich osvojování totiž musí probíhat postupně a mít určitou posloupnost. Na druhou stranu je třeba opětovně zdůraznit požadavek realizace elementární formy hry (utkání) jako neoddělitelné součásti seznamování se s házenou. V podstatě se dá konstatovat, že pro účast v elementární formě utkání potřebuje hráč zvládnout jen pohyb bez míče, chytání a házení míče a základní principy vztahu obránce - útočník. Proto má seznamování se s házenou formu „4+1“ (miniházená). Začátečníci se v ní učí chytat a házet míč v proměnlivých podmínkách daných přítomností soupeře, uvolnit se pro chycení míče a svým postavením a pohybem útočníkovi zabránit v chycení míče. Ukázka hry začátečníků je zachycena na videu B. Video B MiniházenáRozbor detailů herního výkonu na začátečnické úrovni se neobejde bez formulace více didaktických zásad a požadavků, což přesahuje zamýšlený rámec předkládaného textu. Každopádně ale můžeme konstatovat, že základní charakteristické znaky herního výkonu začátečníků se projevují nezávisle na jejich věku. Jinými slovy, charakter herního výkonu starších (dospělých) začátečníků se odlišuje od herního výkonů začátečníků-dětí jen projevy, které umožňuje stupeň biologického vývoje.
PaedDr. Martin Tůma, Ph.D.
vytvořil webmaster UK FTVS, (c) 2015