Pravidla

Interpretace těchto pravidel následně vytváří předpoklady k jejich praktické aplikaci v rámci rozhodování. To je jeden ze stěžejních úkolů výuky. Nejde jenom o to, aby studenti teoreticky zvládli pravidla, ale aby se je alespoň orientačně naučili používat v aspektech jejich dodržování, resp. porušování při herním výkonu. Herní výkon se rovněž stává důvodem k tomu, proč při se při organizaci každé z lekcí pravidelně objevuje poměrně velký časový prostor k pořádání utkání. Jiným, nikoli však podřadným důvodem je ovšem skutečnost, že utkání představuje vedle tzv. tréninkového procesu základní způsob realizace sportovní hry. Bez utkání, jakkoli s modifikovanými – upravenými pravidly, didaktika basketbalu či jakékoli jiné sportovní hry postrádá smysl.(PP3)

   Druhá a třetí část lekce vytvářejí souvislost. Studenti vstupují do prvního utkání a na základě jeho realizace si jednak ověřují platnost základních pravidel sportovní hry, jednak seznamují s principy rozhodování (zde ve smyslu činnosti zaměřené na kontrolu dodržování pravidel). Tyto principy jsou jim následně připomenuty po skončení utkání, resp. v závěrečné – opět teoretické části lekce (PP4).
   Příklad rozcvičení s míčem, ball-handling (2. lekce)
   Druhá lekce je v její první polovině věnována příkladu rozcvičení v úvodní a průpravné části vyučovací jednotky a dále tzv. ball-handlingu, což by šlo přeložit jako manipulace s míčem na místě, resp. v mírném pohybu nebo také jako základní dovednosti s míčem na místě (PP5). Záměrem tohoto námětu je seznámit studenty s možnostmi rozcvičení, kdy se sleduje určitá návaznost v podobě mírného rozehřátí organismu (např. dribling v pohybu kolem tělocvičny mírnou intenzitou), protahovací cvičení neboli strečink (video 1), švihová cvičení (video 2) a nakonec cvičení v pohybu relativně vyšší intenzitou (honičky, štafetové závody apod. – video 3). Lze přitom hned od samého začátku použít míče na basketbal.
   Záměr ukázek tzv. ball-handlingu je poněkud odlišný. Samozřejmě, vybraná či zvolená cvičení lze využít v rámci rozcvičení, což asi také představuje jeden z důležitých cílů aplikace. Nicméně praktický význam ball-handlingu spočívá také v tom, že pojednává o absolutních základech různých činností s míčem. Velkou výhodou se stává variabilita (pestrost, proměnlivost), která v různých typech cvičení může být umocněna bohatou modifikací. Další předností je možnost zvyšování nároků na koordinaci pohybu, obratnost a časově prostorovou orientaci. Proto lze ball-handlig vnímat i jako základní průpravu pro nácvik a trénink herních činností s míčem – driblingu, střelby, přihrávání … Míra složitosti jednotlivých cvičení však musí odpovídat mentální a věkové úrovni žáků (také z důvodu bezpečnosti). Nebojme se je ale stavět před problémy, tj. před složitější pohybové úkoly.
   Co se týká obsažnosti, lze v rámci pojetí ball-handlingu rozlišit tyto typy cvičení:
- podávání míče kolem trupu, hlavy a dolních končetin z jedné ruky do druhé (video 4);
- kutálení míče v různých postojích a polohách těla (video 5);
- odhody a chytání míče obouruč (video 6);
- základy driblingu (video 7);
- odhody a zpracování míče jednoruč v předpokladech základů střelby (video 8).
   S výjimkou odhodů a chytání míče, ať oběma rukama či jednou rukou, se cvičení provádí bez vizuální kontroly míče. Naopak, v těchto provedeních se poukazuje především na hmatový vjem, hmatové vjemy míče.  
   Druhá část lekce je z důvodů, které jsme již připomněli, věnována utkání. Organizace lekcí s rozlišením částí na tréninkový proces a v druhé polovině na utkání provází celý průběh výuky.
   Základy součinnosti v útoku a v obraně (3. lekce)
   Basketbal je týmová sportovní hra brankového typu, přestože neurčuje specifickou funkci pro hráče chránícího branku, a sice brankaře. Je to proto, že v basketbalu je branka jaksi mimo dosah této funkce. Nicméně týmové pojetí, určené ve sportovní hře její podstatou a charakterem, je vhodné vnímat jako námět ve smyslu učební reality, tj. pro pochopení – alespoň v základech – organizace vztahů mezi hráči. Těmito základy ovšem přílišné zdůrazňování. Jde skutečně o pochopení, nikoli o pěstování cvičených opic prostřednictvím striktně nařizované součinnosti.
   Principem zmíněných základů je určité rozestavení a pohyb hráčů z tohoto rozestavení. Nic jiného v tom nehledejme. Hráči dvou družstev se postaví ve dvojicích proti sobě na jedné polovině hřiště a kolem čáry tříbodového území. Úkolem útočníků, stojích v rozestavení čelem ke koši, je pohybovat se po celé polovině hřiště; úkolem obránců, zaujímáních v rozestavení postoj proti útočníkům a zády ke koši, je pohybovat se mezi přidělenými útočníky a košem (PP6) Cvičení lze modifikovat, a to jednak s přihlédnutím k menšímu počtu hráčů v družstvech (např. tří proti třem), jednak s přechodovou fází na druhou stranu hřiště. Během této fáze se mění úkoly hráčů v jednotlivých družstvech. Zpočátku volíme provedení bez míče.
   Základy obranných činností jednotlivce (4. lekce)
Základy obranných činností jednotlivce (PP7)zahrnují relativně jednoduchý princip, kdy se obránce snaží pohybovat – především v obranném postoji - mezi přiděleným útočníkem (čelem k němu) a košem (zády ke koši). Lze zkoušet na polovině hřiště tak, jak ukazují hráči na videu (viz video 9). Velkou výhodou tohoto principu je, že lze hned od samého začátku aplikovat s různým počtem hráčů, resp. i jako herní systém, tj. v provedení pět proti pěti (viz takéPP6).
   Do základů obranných činností jednotlivce lze zahrnout dva typy cvičení. První typ je zaměřen na techniku (způsob provedení) obranného postoje a pohyb v tomto postoji. Těchto cvičení je celá řada a u hráčů nejsou příliš v oblibě. Snesitelnější provedení ukazuje video 10.
   Druhý typ zviditelňuje spíše základy taktiky a v těchto základech pružnost a rychlost reagování na to, co provádí soupeř. Tato cvičení kladou také důraz na pozornost, eventuálně na předvídání. Uskutečňují se zpravidla ve dvojicích, přičemž jeden hráč je tzv. vodič, tj. určuje pohyb, druhý hráč se snaží přesně napodobovat. Úlohy hráčů se pravidelně střídají. Cvičení lze realizovat na různých stupních obtížnosti, a to zejména v předpokladech výkonu hráče, který napodobuje (video 11).
   Základy obranných činností mají význam také pro nácvik a trénink útočných činností. Podkladem je transpozice (přenos) těchto činností do herních podmínek, resp. využití herních cvičení a průpravných her.
   Základy uvolňování s míčem v pohybu (5. lekce)
   Uvolňování s míčem v pohybu je vedle střelby a uvolňování s míčem na místě herní činnost jednotlivce individuálního typu. Pro tento typ útočných činností je příznačné jednak to, že jejich nácvik a trénink lze provádět relativně samostatně, tj. bez přítomnosti spoluhráče či spoluhráčů a jednak to, že s ohledem na transpozici do herních podmínek směřují většinou k řešení situace jeden proti jednomu.   
   Uvolňování s míčem v pohybu je nesmírně pestrá a variabilní činnost, a to jak s ohledem na možnosti nácviku a tréninku, tak především na využití v herních podmínkách. Dokumentuje to celá řada cvičení, na které poukazujeme v (PP8).
   Uvolňování s míčem v pohybu postihuje především dribling. Jedná se o údery míče o zem jednou rukou, a protože se využívá zejména v pohybu, kladou se značné nároky na  koordinaci s činností dolních končetin. V pojetí základů to nelze přehlížet a naznačujeme to možností aplikace některých prvků z tzv. běžecké abecedy v propojenosti s pohybem předloktí a ruky provádějící údery míče o zem (video 12).
   Nutnost převádět všechny nacvičované činnosti do herních podmínek patří k současným didaktickým tendencím ve sportovních hrách. Z hlediska metodicko-organizačních forem se jedná o využití herního cvičení 1. typu, využití herního cvičení 2. typu a o průpravné hry. V herním cvičení 1. typu se vyskytuje omezená činnost obránce nebo útočníka nebo obou. Příklad s aplikací driblingu a krytí útočníka s míčem ukazuje video 13.
   Herní cvičení 2. typu již znamenají plnou aktivitu obou soupeřů, jakkoli v limitech zahájení a ukončení provedení v jednom cvičení a v limitech pravidel sportovní hry. Příklad cvičení zaměřeného opět na dribling a krytí útočníka s míčem v pohybu dokumentuje video14.
   Základy střelby z místa a střelby v pohybu (6. lekce)
   Mezi basketbalovými činnostmi jednotlivce patří střelba k těm koordinačně nejvíce náročným. K jejímu zvládnutí je potřeba delší čas. Současně se však opět jedná o velmi variabilní činnost a této skutečnosti je vhodné přizpůsobit tréninkový proces. V žádném případě se nedoporučuje činnost redukovat toliko na techniku provedení, ale z krátkodobého i dlouhodobého hlediska i na další aspekty výskytu v herních podmínkách. 
   Rozlišují se dva základní způsoby střelby. Střelbou z místa se rozumí odhod míče na koš jednou rukou a po odrazu z obou nohou, tj. ve výskoku. Začátečníci a hráči mírně pokročilé výkonové úrovně provádějí bez výskoku.  
   Střelbou v pohybu se míní střelba z krátké až bezprostřední vzdálenosti od koše a většinou ve výskoku po odraze z jedné nohy. V praxi se nejčastěji používá pojem dvojtakt, nicméně jde skutečně o výraz praktického vyjadřování. Střelbě v pohybu vždy předchází nějaká činnost. Nejčastěji je to dribling.
   Oběma způsobům střelby věnujeme dostatečnou pozornost v (PP9). To proto, aby si čtenáři uvědomili rozmanitost použití a předpoklady k variabilitě učebního procesu. S přihlédnutím k základům, které se týkají výuky předmětu Sportovní hry I – basketbal, je ovšem taková splnitelnost naprosto iluzorní. Proto oba způsoby provedení střelby prezentujeme jen v realitě podmínek. U střelby z místa využíváme didakticko- metodické kritérium v celku a zdůrazňujeme tyto hlavní zásady pro provedení:
- pohyb směřuje kolmo vzhůru;
- míč letí na koš vysokým obloukem;
- po odhodu míče zůstávají obě paže za jeho letem, tj. ve vzpažení.
   U střelby v pohybu lze didaktickými aspekty doporučit metodické kritérium progresivního spojování v celek. Využijeme přitom nácvik driblingu z předchozí lekce a propojíme ho s nácvikem střelby. Výsledkem je jedno z klasických průpravných cvičení 1. typu (video 15). Jak patrné z ukázky, hráči dobře zvládají provedení na obě strany. Pro školní TV bezpochyby není podmínka. Pro studenty FTVS UK by to neměl být problém.
   Základy herních činností jednotlivce vztahového typu a základy řízené součinnosti v útoku (7. lekce)
    Herní činnosti jednotlivce vztahového typu vytvářejí předpoklady pro činnostní komunikaci mezi útočníky. Ke smysluplnému provedení těchto činností jsou zapotřebí minimálně dva hráči. S ohledem na elementární herní podmínky se proto určuje předpoklad pro řešení situací dvou proti dvěma nebo dokonce tří proti třem. Mezi zmíněné činnosti patří přihrávání, uvolňování hráče bez míče a clonění. Pro školní TV respektujeme především dvě prvně jmenované činnosti, tj. přihrávání a uvolňování bez míče.
   Přihrávání řadíme k jednomu ze základních prvků komunikace mezi útočníky. V přihrávání lze vysledovat dvě činnosti. Za prvé je to přihrávka, tj. odhod míče a let míče, za druhé chycení míče, resp. zpracování míče.
   Přihrávání je s ohledem na aplikaci v herních podmínkách nesmírně variabilní činnost a tomu je třeba věnovat pozornost v dlouhodobě míněných didaktických procesech. Jiná situace nastává pro interpretaci učiva v krátkodobém nácviku, resp. tréninku. V tomto ohledu se spokojujeme zpravidla s praktickou informací o technice základních způsobů přihrávání a o chytání či zpracování míče. V případech obou činností je vhodné rozlišovat provedení na místě a provedení v pohybu. Jde-li o provedení v pohybu, musíme k chytání míče přiřadit ještě činnost, která se českou basketbalovou terminologií označuje jako uvolňování hráče bez míče, v konkrétnějším vyjádření s ohledem na herně činnostní kontext – uvolňování pro míč a zastavování po chycení míče. Příslušná power-pointová prezentace (PP10) však nabízí komplexnější přehled, včetně různých cvičení. Doporučuje rovněž následnou transpozici do herních podmínek v podobě řešení situace dvou proti dvěma na celém hřišti.
    Základy řízené součinnosti v útoku uvádíme již mimo rámec výuky v předmětu Sportovní hry I – basketbal. Na to již zejména z důvodu časových možností této výuky není čas. Přesto si myslíme, že námět představuje logické vyústění jakkoli základního učiva basketbalu a do přehledu ho zařazujeme pro informaci(PP11).