4. Pravidla - rozhodování ve fotbale.

Pravidla fotbalu jsou základní fotbalovou normou, kterou se řídí všechny soutěže v celém fotbalovém světě. Nejsou ale jedinou, podle které se fotbal hraje. Musí být aplikována v souvislosti s ustanovením v jednotlivých řádech (soutěžní, disciplinární apod.).
Pravidla fotbalu obsahují 17 kapitol s jednotlivými pravidly, z nichž některá jsou doplněna o rozhodnutí národního svazu (FAČR). Přesně definují, co je nařízeno, povoleno, zakázáno na což dbá rozhodčí a asistenti rozhodčího, vybaveni právy a povinnostmi, které jim pomáhají vést utkání v souladu s pravidly a v duchu „fair play“.
Pravomoc rozhodčího k uplatňování pravidel začíná okamžikem, kdy vstoupí na hrací plochu. Má plné právo trestat všechny přestupky, k nimž dojde v průběhu hry i v době, kdy je míč ze hry.
Pro většinu herních situací je rozhodčímu přesně stanoveno, jak v dané situaci uplatňovat výklad pravidel. V některých případech pravidla opravňují rozhodčího, aby některé sporné herní situace řešil podle subjektivního uvážení.
Rozhodčí smí změnit své rozhodnutí, uvědomí-li si, že je nesprávné, a to buď na základě vlastního uvážení, nebo po sdělení asistenta rozhodčího, ale jen dokud hra nebyla znovu zahájena.
Pravidla se mají uplatňovat tak, aby hra měla co nejméně přerušení. Při zvažování o poskytnutí výhody jednomu u družstev, musí rozhodčí postupovat s citem pro každou specifickou herní situaci.
Základní charakter fotbalu určuje zákaz úmyslného hraní míčem rukou všem hráčům, vyjma brankáře v pokutovém území a při vhazování ze zámezí. Míč může být ovládán pouze nohama, tělem, hlavou.
Pro fotbal je vedle některých technických ustanovení o době hry, velikosti hrací plochy (rozdělené na dvě poloviny s pevně předepsanými rozměry branek, pokutových, brankových i rohových území, středového kruhu), velikosti a hmotnosti míče, počtu hráčů je významné střídání hráčů v průběhu utkání. Z nominovaného počtu náhradníků smějí být do hry (v utkáních v kategoriích dospělých) nasazeni nejvýše tři hráči. Hráč, který byl vyměněn, se nemůže znovu vrátit do hry. Pro různé věkové kategorie i charakter soutěží je toto pravidlo, rozhodnutím národního svazu, upravováno.
K nejobtížnějším patří rychlé a správné posouzení o postavení mimo hru (ofsajd). Toto pravidlo má chránit bránící družstvo před tím, aby soupeř nevyužíval nesprávného postavení v blízkosti branky. Používá dva pojmy ofsajdová pozice (obr. 39)a ofsajd(obr. 40), které rozhodčí musí důsledně rozlišovat. Je ochranným pravidlem, proto se na něj nevztahuje udělování osobních trestů za soustavné porušování pravidel. V ofsajdové pozici je hráč na útočné polovině v postavení blíže k soupeřově brankové čáře než míč a než předposlední hráč soupeře a nejedná se o porušení pravidla. Ofsajd je již porušením pravidla, tzn., že hráč v ofsajdové pozici se aktivně zapojí do hry a tím ovlivňuje hru. Získává tak ze svého původního postavení (z ofsajdové pozice) výhodu. Hráč není potrestán za ofsajd, dostane-li míč přímo z kopu od branky, vhazování ze zámezí nebo z kopu z rohu.
Pravidla o zakázané hře a nesportovním chování stanoví zásady boje o míč a zásady jednání a chování hráčů. Boj o míč smí být tvrdý, ale bez zákeřností s respektováním soupeře. Chování hráčů musí být za všech okolností slušné a korektní, v souladu se zásadami sportovní etiky.   
Dle charakteru způsobu boje o míč uvádí pravidla soubor přestupků, kterých se hráči na hrací ploše v nepřerušené hře vůči soupeři mohou dopustit. Podle povahy přestupků (přesný výklad v pravidlech) rozhodčí uděluje tresty herní a tresty osobní. Herními tresty jsou přímé, nepřímé volné kopy a pokutový kop; osobními tresty napomenutí a vyloučení ze hry.
Přestupky lze z pohledu jejich provedení rozdělit také na „kontaktní“, kdy dochází k přímému kontaktu hráčů (kopnutí, podražení, skočení, vražení, udeření, strčení, držení a nedovolené zastavení skluzem) a „bezkontaktní“ – technické (např. zakázaná hra rukou).

Bezkontaktní přestupky

Za zakázaný způsob hry se považuje, jestliže hráč (kromě brankáře ve vlastním pokutovém území) zahraje, podle názoru rozhodčího, úmyslně míč rukou, přičemž za ruku se považuje paže od ramene až k prstům. Za úmyslnou hru rukou je třeba považovat, jestliže hráč zadržením nebo zahráním míče rukou získá pro sebe nebo pro své družstvo výhodu. Obecně, že hráč hraje rukou vědomě, se považuje jde-li „ruka k míči“ a je v poloze od těla. Hra rukou jako přestupek se nepovažuje, když např. je míč nastřelen na ruku hráče, kterou má u těla, nebo hráč se po pádu na zem snaží vstát, přitom se rukou opře o zem a míč se zastaví o jeho ruku, nebo si hráč instinktivně a reflexivním pohybem chrání před prudce vystřeleným míčem některé části těla (např. obličej, genitálie, hrudník apod.)

Kontaktní přestupky

Z pohledu rozhodčího lze chápání a trestání „kontaktních“ přestupků hráčů rozdělit podle jejich charakteru do tří skupin, které se trestají odlišně.

• Pokud se hráč v souboji o míč dopustí „běžného“ přestupku (z nedbalosti, neopatrnosti, nepředvídavosti) potrestá ho rozhodčí pouze herním trestem (přímým volným kopem, v pokutovém území pokutovým kopem) bez udělení osobního trestu.Hráč se sice dopustil zakázané hry, ale ještě v souladu se zásadami čestného a korektního boje o míč a se zásadami slušného chování.
• Pokud se hráč dopustí „vážnějšího“ přestupku, potrestá ho rozhodčí nejen herním trestem, ale i osobním trestem (napomenutím - žlutou kartou). Pravidla označují takovýto přestupek jako bezohledný, kdy hráč se dopustil přestupku vůči soupeři bez ohledu na soupeřovo zdraví a bezpečnost, tedy v rozporu se zásadami čestného boje o míč.
• Pokud se hráč dopustí přestupku ještě závažnějšího charakteru, který je pravidly označován jako surová hra nebo hrubé nesportovní chování, musí rozhodčí hráče vyloučit. Podle pravidel fotbalu se jedná o přestupek, který je nejen bezohledný, ale navíc je proveden takovou nepřiměřenou silou, která jednoznačně ohrožuje zdraví a bezpečnost soupeře. Surové hry se hráči nejvíce dopouštějí při podražení protihráče ve skluzu nebo při úmyslném udeření protihráče v hlavičkovém souboji.

Přestože fotbalová pravidla jsou do značné míry proslulá svou konzervativností a zdánlivou neměnností, přesto dochází, v zájmu respektování moderních požadavků, k menším úpravám v obsahu pravidel. V poslední době došlo k technologickému zabezpečení pravidla o rozhodnutí zda-li míč přešel brankovou čáru celým objemem, či nikoliv. Dále použití speciálního spreje pro respektování pravidla o místě přestupku a dodržení vzdálenosti „stavění zdi“ od místa přestupku, při volných kopech.

4.1 Rozhodování v podmínkách školní tělesné výchovy.

Pravidla mají nejen velký výchovný význam, ale též ovlivňují kvalitu učebního procesu. U začátečníků, tedy i ve škole potřebujeme některá pravidla fotbalu zpočátku zjednodušit.
Zjednodušujeme především technická ustanovení týkající se velikosti hřiště, míče, branek, doby hry a pod. Úměrně k velikosti hřiště i příslušná území ( pokutové, brankové) je-li to nutné. Upravujeme pravidlo o ofsajdu (na jednoho hráče), často hrajeme bez uplatnění tohoto pravidla.
Další používanou úpravou pravidel je možnost opakovaně střídat hráče,v kratších intervalech.
Další zjednodušení či doplnění pravidel závisí na výkonnostní úrovni žáků, či didaktickém záměru modifikovaného utkání, průpravné hry.
Co zásadně nezjednodušujeme a v plném rozsahu dodržujeme, je zákaz úmyslného hraní míče rukou, respektujeme pravidlo o zakázané hře a nesportovním chování. Důsledně rozlišujeme neúmyslné ohrožení soupeře od úmyslného. Trestáme veškeré projevy nesportovního chování. Pro tyto účely můžeme pravidla doplnit (např. více minutová vyloučení apod.). Součástí výuky fotbalu musí být i příprava žáků pro funkci rozhodčího.