Je běžné, že se některé cviky (cvičební kroky) daří snáze, s jinými mohou být trochu obtíže. Ke snazším cvikům patří např. pocit uvolnění, pocit tíhy, koncentrace na dech, k obtížnějším vnímání pocitu tepla (zejména v dolních končetinách u žen) a pocit chladu na čele. Někdy se setkáváme s tím, že se např. při nácviku uvolnění nebo tíhy nepodaří tyto pocity vnímat ve všech částech těla stejně intenzivně. Často zjistíme, že je v této části těla nějaký problém, např. ztuhlost šíjových svalů, s čímž mohou být spojené bolesti hlavy, apod.

Co tedy dělat, když se některý cvik nedaří dle našich představ? Především – nenechat se tím vyvést z míry, je to běžné. Ani neupínat na tento cvik zvýšenou pozornost a snažit se potíže zvýšeným úsilím, vůlí, či prodloužením délky cvičení přemoci. Také se nedoporučuje se tomuto cviku vyhýbat. Prostě to přijměte tak, jak to je, něco jde snáz, něco hůř, tak jak je to v životě běžné. Soustřeďte se na cviky, které se Vám daří, jdou, ostatní se časem přidají. Úspěch se dostaví, budete-li cvičit často a pravidelně.

Tato metoda není o úsilí, vůli, ctižádostivosti, touze být nejlepší, tak jak se s tím běžné setkáváme ve sportu (možná je slůvko“trénink“ v názvu ne zcela vhodné), ale o vytrvalosti a trpělivosti.