Bouldering představuje nejméně náročnou disciplínu sportovního lezení na množství vybavení a technické znalosti. Začít s boulderingem se jeví jako nejsnazší cesta do světa lezeckých aktivit. K bouldrování stačí lezecká obuv, vhodný volný oděv a magnézium proti pocení rukou. Dále by neměla chybět pro venkovní bouldering dopadová matrace a kartáče k čištění chytů od magnézia nebo od prachu. Přestože se leze nízko nad zemí, je nezbytné se jistit. Lezec musí být sledován jedním či dvěma partnery. Padajícího lezce chytáme v úrovni boků a doprovázíme kontrolovaně jeho pád na zem. Zachránci nesmí dopustit, aby lezec dopadl na záda nebo na hlavu.
V lezení používáme několik základních úchopů. Jejich znalost nám podstatně rozšíří náš lezecký pohybový repertoár. Podle směru úchopu rozeznáváme pozitivní úchop, boční úchop a spodní úchop. Podle polohy prstů rozeznáváme zavřený a otevřený úchop. Při zavřeném úchopu jsou poslední dva články prstů v hyperextenzi a dochází k přetěžování šlachových poutek. Otevřený úchop je z biomechanického hlediska příznivější a měl by být preferován. Další typy úchopů jsou závislé na druhu chytů.
Pozitivní úchop; boční úchop "bočák"; spodní úchop "spoďák"
Lišta - malý ostrý chyt, který svádí k zavřenému úchopu.
Oblina - oblý chyt, kde je výhodné držet se co největší plochou prstů a dlaně.
Kapsa - díra pro dva až čtyři prsty, úchop náročný na sílu flexorů prstů.
Dírka - díra pro jeden až dva prsty, nutná velmi dobrá silová připravenost flexorů prstů.
„Žába“ - specifický úchop pro spárové lezení, kdy sevřením a mírnou rotací prstů a dlaně dochází k zaklínění zápěstí do spáry.
Stisk - jediný úchop v lezení, kdy je palec v opozici.
Lezecký pohyb vychází ze správné lezecké polohy. Pohyb začíná v oblasti pánve, častou chybou je iniciace pohybu z oblasti ramen. Výchozí poloha musí umožňovat volný pohyb pánve do stran a dostatečný výhled v bezprostředním prostoru lezce. Skrčené paže vedou k poměrně rychlé únavě svalů předloktí, příliš natažené dolní končetiny naopak neumožňují dobrou vizuální kontrolu okolních chytů a stupů.
Natažená poloha omezuje výhled a další pohyb; skrčené ruce jsou příčinou rychlé únavy svalů předloktí; optimální poloha musí umožňovat volný pohyb pánví a dostatečný výhled
Na cvičné stěně
Hledání optimální polohy.
Při optimálním lezeckém postoji jsou paže natažené a postavení dolních končetin umožňuje pohyb pánve do stran, případně nasednutí na špičku. Základní chybou lezení nováčků je příliš natažená poloha nebo přílišné skrčení paží a nalepení trupu ke stěně.
Lezení poslepu
Lezec postupuje se zavázanýma očima. Partner mu napovídá a dává záchranu. Smyslem cvičení je uvědomit si polohu a pohyby vlastního těla. Slepý lezec často mnohem lépe stojí na nohách než s vizuální kontrolou.
Skupinová výměna
Skupina se rozdělí na polovinu, každé družstvo se postaví na opačný konec stěny. Úkolem je výměna pozic bez pádu na zem.
Lezení dvojice
Dvojice lezců je svázána za ruce nebo za nohy šátkem. Úkolem je překonat stanovenou vzdálenost bez pádu na zem.
Na kamenech
Lezení plotny
Stojíme na ukloněné plotně bez opory rukou. Trup držíme vzpřímený, těžiště nad oporovou nohou. Při pohybu vzhůru přenášíme hmotnost těla na oporovou nohu zleva doprava a zpět. Stoupáme po ukloněném kamenu bez opory rukou. Nejčastější chyba: „přilepení“ trupu na skálu, což sníží tření lezeček, zapojí ve větší míře horní končetiny a zvýší možnost uklouznutí.
Přelezení převisu
Přelezení převisu je opravdovou výzvou pro všechny lezce. Pohyb vzhůru usnadní, pokud vytočíme ke stěně bok protilehlý ruce, která drží chyt. Přelezení hrany převisu je snazší, když nastoupáme nohama co nejvýše pod hranu výlezu. Použití kolene ve výlezu může usnadnit přelezení hrany.
Traverz
Traverzování je lezení do strany těsně nad zemí. Určíme počáteční a koncový chyt, který musíme chytit oběma rukama. Při traverzování se snažíme mít paže natažené nebo mírně pokrčené, těžiště co nejvíce nad oporovou nohou. Nejčastější chybou je, pokud pohyb paží předbíhá pohybu nohou. Pak hrozí přetočení neboli „vrata“.
Skok
Skok do vzdáleného chytu patří na pohled k nejefektivnějším lezeckým krokům. Lezec se musí soustředit při skoku na plný odraz z dolních končetin a co nejzazší opuštění drženého chytu. Po odrazu by měly být dolní končetiny napnuté a horní končetiny jen mírně pokrčené. Provedení skoku s pokrčenými horními končetinami obyčejně limituje odraz z nohou. V momentě dosažení cílového chytu je potřeba rychle stabilizovat tělo a postavit nohy na stupy.
Hodnocení výkonu v boulderingu a v lezení obecně je velmi subjektivní. Obtížnost výstupu navrhuje prvovýstupce podle lokálních zvyklostí a obtížnost se ještě upravuje po konzultaci s ostatními lezci. V boulderingu se ujaly dvě klasifikace - Fontainebleau stupnice a Hueco neboli Shermanova V škála. Jejich porovnání naleznete v tabulce. Fontainebleau stupnice se používá převážně v kontinentální Evropě, Hueco škála v anglicky mluvících zemích.
Obtížnost výstupů je popsána v průvodcích, případně přímo u nástupového chytu bouldru. V mnoha oblastech se používají šipky k označení počátku a směru bouldru. Pokud má šipka kolmou čárku, začíná se rukama pod šipkou, pokud kolmou čárku nemá, lze začínat rukama libovolně.
Srovnávací tabulka obtížnosti bouldrových výstupů Hueco škály a stupnice Fontainebleau
Při podávání záchrany držíme paže nad hlavou a padajícího chytáme na úrovni boků | |
Některé bouldrové problémy jsou označeny šipkou. Šipka určuje směr postupu. Kolmá čárka pod šipkou označuje hranici, kterou nesmí překročit ruce při nastupování do bouldru | |
Zavřený a otevřený úchop na liště | |
Oblina je zaoblený chyt na tření | |
Kapsa je větší dírka pro dva až čtyři prsty | Dírky jsou spojované s obtížným lezením |
Chyt na „žábu“ je jistotou ve spárovém lezení | Stisk je chyt, na kterém nevydrží dlouho ani zkušený lezec |
Při lezení plotny držíme těžiště nad oporovou nohou | |
Nejčastější chybou při lezení plotny je přilepení ke skále a přitahování se rukama | |
Traverzování nízko nad zemí je nejčastější činností v boulderingu | |
Vrata jsou typickou chybou, pokud pohyb paží předchází pohybu nohou | |
Při výlezu ze převisu stoupáme co nejvýše nohama | |
Použití kolen může být výhodné v některých výlezech | |
Při skoku se soustředíme na cílový chyt a dokončení odrazu z dolních končetin |