Orientace v přírodě a orientační běh

Úvod

Umět se orientovat v přírodě, patří mezi základní dovednosti, které by si měl osvojit každý nadšenec a milovník pohybující se v přírodě. Situací, kdy se nám orientování v přírodě a práce s mapou mohou hodit, je mnoho. Na základě zkušeností z výuky studentů je třeba zdůraznit, že není třeba se této dovednosti obávat. Domníváme se, že každý si ji může osvojit, stejně jako dovednost řídit auto či uvázat praktický uzel. Stačí jen odhodlání, nenechat se odradit prvními neúspěchy, získávat postupně zkušenosti s prací s mapou a věnovat se této činnosti s dostatečnou pozorností a pečlivostí.

V následujícím textu bychom vás rádi seznámili se základy orientace v přírodě, s orientačním během (dále jen OB) a s vybavením, které vám orientaci může ulehčit.

Vybavení pro orientaci

Mluvíme-li o základních dovednostech orientování se přírodě, máme na mysli orientování se bez techniky jako je GPS (Global Position System), kterou již často nalezneme v chytrých mobilních telefonech, tabletech či hodinkách. Moderní přístroje nám přesně určují zeměpisnou polohu, nadmořskou výšku či směr našeho postupu a cíle. Pro postup mimo civilizaci však není příliš moudré spoléhat se pouze na tuto techniku a klasickým mapám nevěnovat pozornost. Proto následující text zaměřujeme na využití základního vybavení jako je mapa, buzola či kompas. Mapa vhodného měřítka, buzola a dovednost zacházet s nimi, nám hravě vynahradí vše ostatní.

Základní termíny

Na začátek uvádíme několik základních termínů, které jsou důležité v souvislosti s orientací a prací s mapou:

• Měřítko mapy – udává, kolik centimetrů ve skutečnosti představuje na mapě 1 cm.
• Mapové značky – vysvětlují použité symboly a barvy na mapě (viz mapa Ovčín VIII).
• Vrstevnice – jsou čáry spojující místa o stejné nadmořské výšce. Vyznačeny pouze na mapách, v terénu je nenajdeme.
• Ekvidistance – je výškový rozdíl nejbližších vrstevnic.
• Terénní tvary – jsou na mapě znázorněny vrstevnicemi (např. kopec, údolí, sedlo, hřbet).
• Spádnice – myšlená čára, která probíhá ve směru sklonu svahu a je kolmá na vrstevnice.
• Údolnice – prochází nejnižšími místy údolí, zpravidla zde teče voda.
• Hřbetnice – vede nejvyššími místy hřbetu, většinou zde vede pěšina.
• Poledníky – jsou nejkratší zemskou povrchovou spojnicí mezi severním a jižním magnetickým pólem. Všechny poledníky jsou stejně dlouhé.
• Smluvní poledníky - severojižní čáry na mapách OB, jsou si navzájem rovnoběžné.
• Rovnoběžky – jsou různě dlouhé kružnice vedené po povrchu Země, jsou rovnoběžné s rovníkem a kolmé na poledníky.
• Buzola – je přístroj, který nám určuje světové strany a směrové úhly – azimuty. Základem fungování je magnetická střelka, která za normálních okolností ukazuje stále na magnetický pól a tím udává sever.

Mapy

Z mapy získáváme obrovské množství informací o krajině, kterou nám zobrazuje. Pro přehlednost jsou informace názorně uspořádány a dle typu mají také ustálenou formu, barvu i symboliku. Mezi základní mapy, se kterými se při orientování v přírodě setkáváme, patří mapy turistické - pro pěší turistiku, cykloturistiku, ale i např. lyžařskou turistiku (s měřítkem zpravidla od 1:25 000 až po 1:100 000) a mapy pro OB (viz dále). Mapy s menšími měřítky jako např. automapy (obvykle měřítko 1:200 000 až 1:5 000 000) nejsou příliš vhodné vzhledem k jejich malé podrobnosti a menšímu počtu informací o konkrétním místu. Zaměříme se tedy na mapy turistické a pro orientační běh, se kterými se při postupu krajinou setkáváme nejčastěji a upozorníme na hlavní rozdíly mezi nimi:

• Mapy pro orientační běh jsou podrobnější a jsou zachyceny ve větších měřítcích - nejčastěji 1:15 000, ale někdy i ještě větší – 1:10 000 až 1:1000 (viz příklady map níže).
• Ekvidistance (výškový rozestup mezi nejbližšími vrstevnicemi) bývá u turistických map větší a tedy méně podrobná.
• Stejné symboly na mapách, značí jiné věci ve skutečnosti (např. hnědý puntík značí na mapách OB kupku a na turistických mapách výškovou kótu).
• Odlišné symboly mohou zase naopak znázorňovat stejnou věc ve skutečnosti (např. výrazný strom je na OB mapě značen zeleným kroužkem, zatímco v mapách turistických jej nalezneme pod obrázkem stromu).
• Počet použitých barev je na mapách OB více omezený.
• Stejná barva znázorňující odlišnou skutečnost (např. bílá barva značí v mapách pro OB les průběžný, avšak v mapách turistických označuje volné plochy – pole, louky apod.).
• Odlišné barvy znázorňující stejnou věc (např. zelená barva znázorňující v turistických mapách les, může být v mapách pro OB, v případě lesa průběžného, znázorněna bíle).
• Na mapě pro OB nenaleznete žádné texty, názvy či turistické značení.
• V turistických mapách je pro lepší orientaci ve skutečných vzdálenostech znázorněna čtvercová síť, kdy strana čtverce udává zpravidla 1 km (např. při měřítku 1:50 000 měří hrana čtverce 2 cm), v mapách pro OB nalezneme pouze severojižní čáry, které jsou od sebe vyobrazeny ve vzdálenosti 500m.

Mapu si vybíráme vždy s ohledem pro naše účely a zohledňujeme také výše popsané. Pokud si nejsme jisti, kterou mapu vybrat, popř. jakého měřítka či data vydání, zaměříme se na detaily. Vybereme si stejnou část vyobrazené krajiny a navzájem je srovnáme. Pokud zobrazovanou krajinu dobře známe, můžeme ji srovnat i se skutečností a na základě podobnosti a dostatečnosti k našemu záměru, vybereme tu vhodnější.

Níže uvádíme příklady map:

Mapa pro orientační běh Ovčín VIII, měřítko 1:10 000 (GAJDA, JARČEVSKÝ, 1994, poslední revize ZEMANOVÁ, 2009)

Mapa pro orientační běh, měřítko 1:1000 (ĎOUBALÍK, ŠAFRÁNEK, 2004, revize ŠPICAR, 2013)

Ždárské vrchy: turistická mapa 1:50 000, edice KČT (KTÚ, 2010)

Základy orientace a práce s mapou

Než začneme pracovat s mapou (turistickou, mapou pro orientační běh nebo např. i s automapou), přečteme si tři základní informace, které nalezneme na každé mapě. Jedná se o měřítko, ekvidistanci a rok vzniku mapy, případně datum poslední aktualizace. Na základě těchto údajů zvažujeme její další použití, případně se pokusíme vyhledat pro náš záměr mapu vhodnější.

Pro postup terénem podle mapy je nutné její zorientování. Zorientování mapy znamená srovnání horního (severního) okraje mapy se severem ve skutečnosti. Mapu můžeme zorientovat dvěma základními způsoby. Za prvé dle okolního terénu, který vidíme a srovnáváme s vyobrazením na mapě. Tento způsob je vhodný zejména v případě, kdy přesně víme, kde právě stojíme. Druhou možností je využití buzoly, kdy ve vodorovné poloze červená střelka ukazuje vždy na sever. Zorientování mapy je klíčovou dovedností, abychom mohli stále srovnávat na mapě vyobrazenou krajinu se skutečností a s jistotou vědět, kde jsme a kam právě míříme. Během pohybu sledujeme svůj pohyb na mapě a v případě nejistoty se zastavíme, ověříme si svoji polohu, popř. se vrátíme zpět na nejbližší známé místo.

Při postupu srovnáváme mapu s okolním terénem

Orientační běh

Orientační běh je sportovní disciplína založená na zvládnutí kombinace dovedností přesné a rychlé orientace a pohybu v terénu. Mezi orientačními sporty, kam můžeme dále zařadit např. lyžařský orientační běh (LOB), mountain-bike orienteering (MTBO) nebo Trail-orienteering (Trail-O), patří OB mezi nejrozšířenější. Všechny orientační sporty mají jeden společný cíl a tím je v co nejkratším možném čase absolvovat v mapě vyznačenou trať.

Kontroly pro orientační běh

V mapě vyznačenou trať znázorňují v terénu kontroly, které musí závodník nalézt v daném pořadí a označit je. Výjimku tvoří závody typu scorelauf, kde pořadí kontrol je libovolné. Kontroly jsou zvýrazněny bílo-oranžovým lampionem a ražení probíhá pomocí kleštiček do papírové průkazky (dnes již výjimečně) nebo speciálním čipem elektronicky. Pro snadnější hledání má závodník k dispozici popisy kontrol a to slovní (vhodné pro začátečníky, dnes již málo využívané) či pomocí speciálních piktogramů. Piktogramy nás informují podrobněji než slovní popis. Dozvíme se z nich například, o který konkrétní objekt, z několika blízkých podobných, se jedná, přesný objekt kontroly (zpravidla mapová značka), rozměry objektu kontroly nebo umístění lampionu vzhledem k objektu kontroly (více viz použitá literatura ČSOB, 2004).

Vzorový popis kontrol pomocí mezinárodních piktogramů (ČSOB, 2004)

Moderní technologie v orientačním běhu

Nástup moderních technologií v OB nastal v 90. letech minulého století, zejména pak v jeho druhé polovině. Nejprve se začaly rozvíjet specializované softwary pro tvorbu map (OCAD – the smart software of cartography) či stavbu tratí (Oorg – Orienteering organiser). Oba tyto programy znatelně usnadnily a urychlily práci mapařům a organizátorům. Dnes mají tyto komerční a hojně používané programy i svoji freewarovou konkurenci v podobě programů jako jsou např. Open Orienteering maper nebo Purple Pen, čímž jsou dostupné opravdu každému.

V roce 1994 se poprvé na oficiálních závodech objevil elektronický systém ražení kontrol a postupně začal vytěsňovat systém klasických, tedy do papírové průkazky. Systém byl vyvíjen od roku 1991 firmou Rengly AS ve spolupráci s Norskou federací orientačního běhu. Od roku 1995 je tento systém nabízen pod názvem Emit AS. V dnešní době je používán v severských zemích, zejména v Norsku.

V roce 1998 představila firma Sportident další systém elektronického ražení a setkala se s velkým úspěchem, po kterém se systém postupně rozšířil na většinu oficiálních závodů. Papírová průkazka byla nahrazena SI-průkazkou – tzv. čipem, což je vlastně paměťový prvek (bez potřebného zdroje), který zaznamenává průchod kontrolou včetně jejího čísla a přesného času. SI-jednotka (kontroly) nahrazují klasické „razící“ kleště, označující kód do papírové průkazky. Závodník při průchodu kontrolou pouze vloží SI-průkazku do označeného kroužku SI-kontroly, která uložení informací potvrdí zvukovým i světelným signálem, což je velká výhoda oproti systému firmy Emit AS. Vše probíhá v řádu desetin sekund v závislosti na konkrétní řadě SI-průkazky. Díky tomuto systému mohou pořadatelé lehce zkontrolovat dodržení pořadí kontrol a závodníci se v cíli dozvědí, kromě celkového času, také časy na jednotlivých úsecích mezi kontrolami a své průběžné pořadí. Mezičasy si mohou účastníci navzájem porovnávat a získávají tak zpětnou vazbu na svůj zvolený postup terénem či sportovní výkonnost.

Pro úplnost a funkčnost systému je potřeba ještě několik speciálních SI-jednotek, a to zejména „cleaner“, ve kterém si závodníci vymažou ze své SI-jednotky předchozí závod a uvolní si v paměti místo pro nová data, a kontroly start a cíl, které spouští a ukončují čas závodníka na trati. Další potřebnou součástí je tzv. vyčítací jednotka napojena na tiskárnu, která nám ihned po doběhu zajistí možnost vytisknutí výsledků jednotlivých závodníků a po doběhu všech, také celkové výsledky.

Další moderní technologie, které se stávají součástí zejména velkých světových událostí v OB, jsou zobrazovací systémy. Tyto systémy slouží zejména k přiblížení tohoto sportu širší veřejnosti a přilákání zájmu médií a sponzorů. Pochopitelně poskytují i důležité informace po stránce tréninkové. Nejpoužívanější systémy jsou RACOM a TRAC-TRAC. První zmíněný systém využívá SI-kontrol rozmístěných na trati, které jsou napojeny na speciální program a ten pomocí rozhraní GPS přenáší aktuální informace o čase závodníka na dané kontrole do centra závodu. Aktuální informace lze dále šířit např. přes wi-fi signál všem zájemcům. Na velkých závodech jsou tyto kontroly doplněny o kamery, které získané časy obohacují atraktivním obrazovým dění přímo na trati. Systém TRAC-TRAC využívá signálu GPS a GSM, pomocí kterých je schopen v několika sekundových intervalech přenášet aktuální polohu závodníka organizátorům, kteří ji mohou vizualizovat na velkoplošných obrazovkách v kombinaci s mapovým podkladem. V tomto případě závodník běží s trac jednotkou připevněnou na vestě.

SI-průkazka - čip

Buzola

Buzola

Kontrola OB - na kůlu jsou připevněny obě možnosti ražení – kleště pro papírové průkazky a SI-kontrola pro elektronické čipy; lampion je opatřen reflexními pruhy pro noční OB

SI-kontrola

SI-kontrola „cleaner“

SI- kontrola "start a cíl"

„Vyčítací“ stanice a tiskárna.