Uzly a uzlování

Pro řadu činností v představovaných aktivitách je nezbytná znalost základních uzlů. Uzlování u nás zpopularizoval F. A. Elstner (1991), v jehož knize můžeme nalézt inspiraci k vázání a využívání uzlů. K vázání používáme provazy, lana, šňůry, motouzy, smyčky, šátky apod. Tyto termíny se částečně překrývají a dále v textu jejich význam zaměňujeme. Provazy jsou obyčejně textilní lana malého průřezu a kratší délky. Lana jsou předměty splétané z tenkých vláken. Mají vysokou pevnost v tahu a dobrou flexibilitu ve všech směrech. Mohou být textilní nebo kovová (více viz. kapitola Lanové překážky). Šňůry jsou stáčené nebo splétané vlasce, motouzy, nitě, vlákna o malém průměru (cca do 6 mm). Motouzy se používají k balení předmětů a jsou skané z nití nebo pásků. Smyčka je pojem používaný v horolezecké komunitě k označení krátkých kusů lan, šňůr nebo popruhů, které slouží k technikách jištění a sebejištění.

Představujeme vyzkoušené a používané uzly pro navazování osob a předmětů, kotvení, uzly pro napínání a šplhání po laně. Pro základní pochopení uzlařské terminologie je třeba umět rozlišovat na laně závit, ohyb, očko. Závit může být dle polohy volného konce lana spodní nebo horní. Volný konec lana je pramen, který vystupuje z uzlu nebo kterým manipulujeme. Mějme na paměti obecné pravidlo, že volný konec vycházející z uzlu by měl být dlouhý jako desetinásobek průměru lana. Druhý konec je pevný. Smyčka je uzlem vytvořené oko. Oko může být stahovací (lodní smyčka, liščí smyčka,…) nebo pevné (dračí smyčka,…). Pevné nepohyblivé oko je nazýváno také poutkem. Správně navázaný uzel dobře drží, nerozvazuje se. Po zatížení by měl jít snadno rozvázat. Uzel má mít srovnané prameny, neboť pak lépe drží.

Přehled uzlů:


Závit	Ohyb

Očko	Spodní závit

Horní závit