Lanové překážky
Lanové překážky jsou typickým představitelem přesunu aktivit v přírodě do umělého „dobrodružného“ prostředí. Stejný vývoj sledujeme při vzniku kanálů s divokou vodou, lezeckých stěn nebo hal pro sjezdové lyžování. Lanové překážkové dráhy dnes tvoří samostatné odvětví „dobrodružného průmyslu“, hovoří se někdy o výzvových překážkách „challenge courses“. Překážky se budují mobilní mezi stromy, stacionární v lanových parcích. S prudkým nárůstem stavby lanových areálů bylo nutno upravit podmínky pro stavbu a provozování normou ČSN EN 15 567-1 a 15567-2.
Lanové překážky dělíme podle výškové expozice:
Nízké překážky - překážky dosahující maximální výšky pro bezpečný odskok tj. 1 m. Dnes jsou často součástí sportovišť a dětských hřišť.
Střední překážky - výška překážek dosahuje maximálně tří metrů. Používají se při náročných aktivitách nebo ve výchovných programech, výhradně za dozoru instruktora.
Vysoké překážky - výška překážek od tří metrů a vyšší. Nutné používání jištění.
Všechny tři úrovně překážek mohou poskytnout prostor pro překážky individuální nebo týmové.
Většina překážek je konstruovaná jako překážky horizontální. Pro nejčastěji používané překážky se vžilo označení: volný kříž, manévry, tramvaj, volná uzda, apod. Pojmenování netradičních překážek je na provozovateli areálu či na stavitelovi.
Volný kříž je klasickou lanovou překážkou (Neuman a kol., 1999)
Jištění na nízkých překážkách
Terén v okolí nízkých překážek by měl být zbaven ostrých předmětů jako kamenů, pařezů, šišek, větví. Ideálním povrchem je nízký trávník, jehličí, v případě stacionárních překážek měkká dopadová hmota.
Při překonávání nízkých překážek se podává záchrana jedním až dvěma jističi, kteří sledují pohyb lezce na překážce. Jistič má připravené ruce za zády lezce. V případě pádu zpomaluje lezcův pád a snaží se zabránit pádu na hlavu. Padající se chytá na úrovni boků.
Jištění na vysokých překážkách
Pro jištění na vysokých překážkách používáme u účastníků celotělové úvazky, které umožňují zapnutí jistícího lana vpředu nebo na zádech.
Sebejištění
Jištění je vytvořeno z podpůrného lana a jistícího setu. Systém sebejištění je vhodný pro lanové parky, kde lezec vyleze do výšky a přeleze celý systém překážek. Jedná se o nejčastější jištění u komerčních areálů, kde je sledována průstupnost lezců areálem. Lezec musí být v každém okamžiku zajištěn v podpůrném lanu jistícím setem. Jistící set má dvě smyčky s karabinou. Při přechodu bodu, kde je ukotveno podpůrné lano, lezec nejdříve zapne jednu smyčku do nového úseku lana a pak se teprve odepne z prošlého úseku.
Partnerské jištění
Podobný způsob jištění jako při lezeckých aktivitách. Lezec na překážce je jištěn horním jištěním. Nevýhoda systému je neustálé vylézání na jednotlivé překážky. Výhodou je využití systému při výchovných programech, kde klademe důraz na rozvoj důvěry. Při partnerském jištění se obyčejně zapíná lano do zadního oka celotělového úvazku, aby nepřekáželo v pohybu lezce. Jistič dobírá lano na čtyři doby, má neustále jednu ruku pod jistící pomůckou, sleduje lezce a pohybuje se pod vrcholovým jištěním. Při spouštění drží lano oběma rukama pod jistící pomůckou.
Při partnerském jištění máme neustále jednu ruku pod jistící pomůckou, sledujeme partnera. Lano nedobíráme na pevno. Při spouštění nebo při pádu držíme obě ruce pod jistící pomůckou.
Stavba překážek
Mobilní překážky poskytující možnost cvičení v jakékoliv lokalitě. Vybudování souboru mobilních překážek vyžaduje určitou zručnost při práci s lany a dřevěnými kulatinami. Pro bezpečnou konstrukci je nutné respektovat doporučení normy z hlediska zatížení a manipulace s ocelovými lany. Inspiraci pro tvorbu nízkých překážek naleznete v knize Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem (Neuman a kol., 1999).
Překážky stacionární jsou nastálo vybudované lanové parky nebo lanové areály. Vytvoření uceleného areálu vysokých překážek je poměrně pracná a nákladná záležitost. Areály jsou buď vytvořeny přímo na sloupech, nebo kombinací sloupů a stromů. Z našeho pohledu vnímání překážek jsou nejlepší překážky umístěné mezi stromy. Tato varianta je levnější pro stavbu, ale náročnější na údržbu. Stavba vysokých překážek podléhá již dříve uvedené normě.
Pro tvorbu lanových překážek předkládáme přehled základních materiálů.
- Statická lana
Ocelová
Ocelová lana jsou vytvořená z pramenů, ve kterých je daný počet drátů. Pro stavbu překážek je velmi osvědčené lano konstrukce 6x37 drátů tj. v laně se nachází 222 drátů. Lano je velmi ohebné a dobře se s ním pracuje. Spojování ocelových lan se provádí lanovými svorkami. Lanové svorky podléhají normě DIN 741.
Nylonová lana
Vyrábějí se v různých průměrech od 9,0 mm do 11,0 mm. Jsou vyrobena z jádra a opletu. Používají se na stavbu překážek nebo na slaňování. Lana nelze použít v případě zachycení pádu. Lana podléhají normě CE EN 1891.
Polypropylenová lana
Lana nazývaná „Pepečka“ jsou vyrobena buď stáčením tří, či čtyř pramenů nebo pletením. U pletených lan není jádro (slang. duše). Používají se na konstrukci lanových překážek.
Polyesterová lana
Lana s velmi vysokou pevností, odolností vůči povětrnostním vlivům, jsou pružná a měkká i v mokrém stavu. Neplavou ve vodě. Díky nízké tažnosti jsou vhodné pro kladkové systémy.
Lana typu Herkules.
Polypropylenová lana mající ocelové jádro. Tento typ lan se používá na lanové prvky na dětských hřištích. Je oblíben především pro svoji trvanlivost a uživatelskou příjemnost.
- Dynamická lana
Lana vyráběná pro dynamické zachycení pádů, tj. při lezeckých aktivitách jištění prvolezce nebo druholezce. Při jištění na lanových překážkách se dynamická lana používají při jištění na vysokých překážkách. Tato lana mají zcela odlišné vlastnosti oproti statickým lanům, u kterých v podstatě nedochází k prodloužení. Dynamická lana se v případě zachycení pádu mohou prodloužit až o 38%. Mechanické parametry dynamických lan určuje norma CZ EN 892.
Napínání lan
Způsob napínání lan je dán materiálem, který máte k dispozici. Nejjednodušší způsob je několikanásobné obtočení lana kolem dvou stromů a jejich následné stažení k sobě. Další jednoduchý a osvědčený způsob je použití vyvazovacího popruhu s ráčnou. Pak potřebujete smyčku na vytvoření svíracího uzlu, ráčnu a popruh na upevnění ráčny okolo stromu.
V případě, že máte k dispozici pouze karabiny a smyčky, lze vytvořit napínací mechanizmus podobný jednoduchému kladkostroji.
Uvážete pevný konec lana ke stromu pomocí dřevařské smyčky, lodního uzlu s pojistkou nebo kotvícího uzlu.
Na druhém stromu uvážete kolem jeho obvodu smyčku, do které zapnete karabinu. Do karabiny zapnete volný konec lana. Do stejné karabiny zapnete další karabinu sloužící jako fixní bod pro svírací uzel/blokant. Svíracím uzlem zajistíte lano proti povolení při dotahování.
Pro napínání uvážete na pevném laně cca 1-2 m od stromu další svírací uzel s karabinou, do níž zapnete volný konec lana.
Lano dopnete, uvážete kolem stromu lodním uzlem, který zajistíte proti povolení a zrušíte vytvořený kladkostroj.
V případě, že natahujete delší lano nebo potřebujete mít lano pevně napnuté, můžete mechanismus ještě rozpůlit.
Detail karabiny a Francouzký prusík. Použití dvou karabin zabraňuje tření lana a svíracího uzlu o sebe při vypínání.
Detail Francouzký prusík
Přidané půlení plochou smyčkou umožní větší vypnutí lana
| „Divoké V“ je nízkou lanovou překážkou pro dva účastníky |
| Při jištění na překážce „Tension traverz“ má záchrance ruce za zády lezce a pohybuje se o krok vzad za lezcem |
| Při jištění na „Divokém V“ se záchrance pohybuje v předklonu před lezci |
 |
| Zapnutí celotělového úvazku, pohled zepředu |
 |
| Celotělový úvazek, pohled zezadu |
 |
| Při zapnutí lana do úvazku přes karabiny používáme dvě karabiny s pojistkou; které natočíme zámky od sebe a šroubováním směrem dolů |
 |
| Průřez lana 6x37 |
 |
| Dřevařská smyčka - velmi jednoduchý uzel používaný v místě kotvení |
 |
| Kotevní uzel – spojení dřevařské a lodní smyčky je vhodné upevnění lana na strom, neboť lze snadno povolit |